Vzťah medzi človekom a psom sa vyvíja po stáročia. Pes bol kedysi zatracovaný, inokedy ctěný ako najlepší priateľ človeka. Aj dnes medzi ľuďmi koluje mnoho psích povier a mýtov. Preto je dôležité pochopiť správne metódy výchovy a výcviku psov. Na tejto stránke sa budete stretávať s témami týkajúcimi sa výchovy a výcviku psíkov - čo je dobre, čo zle, čo s čím súvisí. Prečo je základom vzťahu výchova, nie výcvik.
Zďaleka nie každý problém sa dá vyriešiť zodpovedaním otázky v Poradni, bez priamej práce so psíkom a jeho majiteľom. A nič nenahradí prax a sledovanie mojej práce so psíkom „na vlastné oči“ - je to najefektívnejšia metóda, ako sa sám niečo naučiť. Na tejto stránke nájdete moju psiu poradňu. Už veľa rokov sa koná VÝCVIKOVÉ A RELAXAČNÉ SÚSTREDENIE FALCO - akcia, ktorá umožňuje všetkým záujemcom o prirodzenú psiu komunikáciu si v praxi vyskúšať a zistiť, o čom to vlastne všetko je...
Vzťah človeka a psa veľmi dobre vystihujú mnohé citáty slávnych aj menej slávnych osobností. Jeho život... Keď som prelistoval svoje staré psie albumy, uvedomil som si, že prvé fotky sú niekde z roku 1997, niekoľko desaťročí dozadu. Dýchla na mňa nostalgia, staré spomienky. Psíkovia sú nádherní a ich oduševnenú krásu stojí za to zvečniť... Rád robím snímky, z ktorých je zrejmá nielen ich krása, ale aj ich inteligencia, temperament alebo naopak rozvaha a pokoj.
Princípy prirodzenej psiej komunikácie a výchovy
Každý jedinec daného plemena je individualita, povaha každého z nich je aj v rámci plemena odlišná. Mnoho ľudí (psíčkarov aj nepsíčkarov) má bohužiaľ pocit, že najlepší prístup je výchova typu „obecný majetok“, občas dovedená k dokonalosti ešte komunikáciou „ťuťuňuňu“. Je potrebné si uvedomiť, že každé šteňa sa narodí s jasnou predstavou, ako by malo jeho prirodzené sociálne prostredie vyzerať - na toto prostredie je pripravené a je schopné v ňom začať fungovať.
Každá psia svorka chráni sama seba ako produktívny celok a každého svojho jedinca ako jej súčasť. Z psieho jedinca veľmi často donucovanému ku kontaktu s cudzími osobami („Musí sa nechať pohladkať!“) sa rovnako často stáva jedinec s ťažkým hendikepom v riešení záťažových situácií. Je neistý až ustrašený (rozlišujme prosím od kontaktu, ktorý on sám iniciuje!). Rovnaký výsledok má aj „ťuťuňuňu“ prístup vlastného majiteľa - takto nikdy nie je možné vychovať psa zdravo sebavedomého a schopného samostatne riešiť problém. Psychicky zdraví psi všeobecne uznávajú iba osobnostne silných jedincov (psích aj ľudských), neuznávajú jedincov slabých alebo nečitateľných.
Kto ste poznali môjho Šedyho, určite si spomeniete, aký bol vo vzťahu k ľuďom. Bol po celý svoj život hrdým psíkom, ktorý nikdy nežobral o ľudský kontakt, nepodbíjal sa, pohladenie od cudzích ľudí sa vyhýbal, ale na druhú stranu vedel svojím obliznutím dať najavo, ak mu niekto bol sympatický. (a na druhú stranu bol obrovsky kontaktný voči mne), bol veľkou psou osobnosťou, ale ak by na neho jeho majiteľ uplatňoval „ťuťuňuňu“ prístup alebo mu vnucoval kontakt cudzích ľudí, totálne by ho stratil a obrátil sám proti sebe. Koľko takto podrazených psov rôznych plemien som poznal, by bolo na knihu.
Mojim cieľom je vychovať psa, ktorý je sebavedomý, samostatný a dokáže sa rozhodovať. Nie psa, ktorý je závislý na príkaziach a poveloch. Je dôležité rešpektovať psiu individualitu a podporovať jeho prirodzené vlastnosti.
Výchova vs. Výcvik: Dve cesty
Na tejto stránke sa budete stretávať s témami týkajúcimi sa výchovy a výcviku psíkov - čo je dobre, čo zle, čo s čím súvisí. Prečo je základom vzťahu výchova, nikoli výcvik.
Cesta „príkazov a povelov“ je tá, ktorou sa uberá tzv. Za žiaducu reakciu pochváliť (odmeniť), tzv. Asi ste sa s tým stretli všetci a budem-li realista, len málokto z vás sa pozastavil napríklad nad tým, ako údajne hlúpy pes je, pretože podľa cvičákovskej náuky ak nestihnete zareagovať vo fáze reflexného oblúka, potom už je neskoro, pretože ten hlúpy pes medzitým „zabudne“. Sadni. Ľahni. Prines. Čím viac sa stáva poslušným premýšľajúcim automatom, tým viac je jeho majiteľ obdivovaný „ako má parádne vycvičeného psa“, tým viac jeho pes hlúpne a tým viac degradujú jeho prirodzené inštinkty a vrodené vzorce správania. Zaujímavé, ako postupom času bolo a je odsudzované napríklad otroctvo (teda vzťah človek-človek), pritom ten princíp je absolútne zhodný. Funguješ, poslúchaš, som teda spokojný, dostaneš najesť a strechu nad hlavou. Áno, toto je jedna cesta, bohužiaľ nielen v dnešnej dobe tá najviac preferovaná a propagovaná. Pes, ktorého myslenie už jazdí v koľajach naprogramovaného robota - povedz mi, čo si mám myslieť a robiť, ale hlavne to preboha urob, pretože ja sám premýšľať a rozhodovať sa nesmiem a už som aj zabudol, ako sa to robí. Zamyslite sa teraz sami nad sebou - kto z vás na svojho psieho parťáka hovorí minimálne v 90 % len v úsečných poveloch, príkazoch a zákazoch? A vaša vlastná sebadôvera klesne do veľmi záporných hodnôt, až sa stanete priamymi svedkami situácie, kedy váš vlastný skvele vycvičený pes neposlúchne vás, ale úplne cudzieho človeka, pretože nie je fixovaný na vašu osobnosť, ale len na povel, cvik a (prípadnú) následnú odmenu. Tzv. Nemáte tam človeka, ktorý už z princípu svojho biologického založenia funguje na princípe „niečo za niečo“. Niečo urobím a niečo za to dostanem. Že nedostanem? Nemáte tam plaché zvieratko, ktoré k vám príde, pretože to, čo držíte v ruke a ponúkate, je pre neho silnejším podnetom než vrodená opatrnosť a nedôvera. „Ty si sa vrátil na privolanie, pašák! Ešte horšia (hlavne vo svojich dôsledkoch) variantou potom býva tzv. Takto vašu „komunikáciu“ pes chápe a nikdy si týmto spôsobom nezískate jeho rešpekt a pozíciu svorkového majáku.
Cesta spolupráce je tak prirodzená pre psí druh, pretože je mu geneticky vrodená, nechýba žiadnemu plemenu, pre určité plemená je absolútne základným predpokladom prijatia svojho človeka a pre určitá plemená je tiež jediným spôsobom, ako sa s ním dohovoriť. Skúste sa oprostiť od generácie zavedeného psieho drilovanie, ponižovania a vzývania „absolútnej poslušnosti“ ako svätého grálu. Ak ste takto založení, potom prvý, kto to z vás vycíti, je váš vlastný pes, ktorý sa potom buď bude báť spolu s vami alebo mu bude úplne jedno, až sa vám niečo stane. Ale svoju hierarchickú vodcovskú pozíciu vo svojej ľudsko-psie svorke, základ všetkého, si budete musieť vybojovať a vybudovať od základov, nič nedostanete zadarmo a nič nezískate formou úplatku alebo počtom zvládnutých cvikov. Budete si ju musieť vybojovať férovo, len tak ju váš pes bude uznávať.
Príbehy úspechu a skúsenosti
Zdaleka ne každý problém lze vyřešit zodpovězením dotazu v Poradně, bez přímé práce s pejskem a jeho majitelem. A nic nenahradí praxi a sledování mé práce s pejskem „na vlastní oči“ - je to nejefektivnější metoda, jak se sám něco naučit. Na této stránce naleznete moji psí poradnu.
Děkuji slečně za popis své zkušenosti s mnou - za to, že si nechala poradit, spolupracovala, i za to, že před dvěma lety zachránila jednu týranou psí duši. Chtěla bych se s Vámi tímto způsobem podělit o své zkušenosti s panem Dostálem. Mám teď již osmiletou labradorku Sandy, která je neskutečně povedený pejsek. Poslušná, flegmatická, prostě zlatá. A před dvěma lety jsem se rozhodla udělat dobrý skutek a zachránila jsem před tyranem Týnu. Týně byl rok, když jsem si ji vezla domů, je to kříženec menšího vzrůstu a vůbec netuším, které rasy jsou v ní skryté…. se snad úplně všeho. Nejvíce se bála chlapů, doma se mi i po třech letech vždy, když jsem odešla z bytu, počůrala a pokakala. Pokaždé na stejném místě a já vůbec nevěděla, co s ní. I když se nic nedělo, tak pořád lítala po bytě jako blázen, sem tam, sem tam, na každého štěkala. Pak jsem se sestěhovala s přítelem do jeho bytu, kde jsou ještě dvě kočky. Hned první týden jsem si zažila peklo. Úplně celý obývák, rozkousala koberec, převrátila kytku, hlínu roztahala po místnosti, překousala kabely….peklo! Sešli jsme se 4x a můžu jen konstatovat, že Týna je úplně jiný pes, než na začátku. Hned po prvním tréninku jsem začala praktikovat věci, které jsem měla za úkol a světe div se….začalo to fungovat a to OKAMŽITĚ!!! Hned první den jsem přišla domů, jediná louže, nic rozkousaného atd. A každý týden se to jen a jen zlepšuje. Na ostatní psy, neštěká na lidi, mnohem líp s ní komunikuju. Můžu říct, že když někde řeknu, že se 5 minut před odchodem do práce bavím se psem, jako s dítětem…(.říkám ji kam jdu, kdy přijdu, co doma nesmí dělat a loučím se s ní takhle pokaždé, když někam odcházím),tak si o mně kamarádi myslí, že jsem blázen. Maximum. Tímto bych chtěla jen říct, že je spousta pejsků, kteří mají nějaký stresový ventil a proto dělají vylomeniny a bohužel je i spousta páníčků, kteří to řeší bitím, řvaním a v tom nejhoršom případě i tím, že se psa zbaví. Málokdo ale ví, že se to dá řešit. Pomoc a můžu jen a jen doporučit, pokud máte někdo podobné problémy se svými mazlíčky…neváhejte!
První procházka po zdejším okolí = úžasná. Vyklidněné, že když jsme viděly páníčky hystericky křičící "Azoreeeee! :) Takhle už nikdy ne. Ani nebylo třeba. Přišlo mi, že se jí ulevilo, ale to už možná trochu domýšlím. Nevím, co víc říct kromě : Děkuji! a Opravdu to funguje! Vy. L.P. a to, co učím klienta i jeho pejska, prakticky používá, pak je vždy výsledkem spokojenost na všech stranách.
NEJHORŠÍ CHYBY PŘI VÝCVIKU PSA a jak je napravit | Děláš tyto chyby?
Řešení problémů a časté chyby
Část nadpisu dávám do uvozovek záměrně, abychom si hned na začátku ujasnili fakt, že tento termín je vytvořen uměle a nemá z biologického hlediska žádné opodstatnění. Bojoví psi byli používáni před mnoha sty lety např. Psi mají stejně zajímavé životní osudy jako lidé. I oni musí často překonat období zlé, bohaté na špatné zacházení a chudé na opravdové radosti, než se dostanou k někomu, kdo si jejich psí lásky dokáže vážit. Nezlomí je ani řetězy a kotce a stále si v sobě uchovají kladný vztah k člověku. Lidé mě už za dobu mé práce nazvali všelijak, od "fanatika" až po "zaříkávače psů"...
Jednou z častých chyb je špatná socializace. Ferda byl bohužel problémový od samého začátku a to i díky přístupu své majitelky, která ho neustále brala před jinými psy do náruče a na moje doporučení, že mu tak skutečně škodí, se již tehdy tvářila velmi neochotně. Ferda měl jeden zásadní problém - byl špatně socializovaný, na starší a hierarchicky výše postavené psy vyjížděl, ve chvíli kdy by normální a dobře vedené štěně vyslalo submisivní signály, Ferda kousal a z pohledu psí smečky se choval tak, že bylo pouze otázkou času, kdy ho potrestám já nebo vůdčí pes. Což je první lživé tvrzení autorky příspěvku - cituji: "moji psi nikdy neměli problém s jinými jedinci svého druhu". Není to pravda - Ferda problémy měl a nejenom s mým psem (na což asi autorka raději "zapomněla") a měl je evidentně díky špatné výchově své majitelky. Jak jsem již napsal, problémem Ferdy byla jeho základní neznalost, jak se ve smečce chovat.
Protože šel vždy do agrese ze strachu, došlo k tomu, k čemu dříve nebo později dojít muselo a k čemu by došlo v každé řízené smečce - vůdčí pes, moje západosibiřská lajka Šedy, zasáhl. Štěně poučil výchovným stiskem (v tuto chvíli nikoliv kousnutím!) a vše by bylo v pořádku, pokud by štěně místo signálu podřízenosti na lajku nevystartovalo. A Šedy se zachoval přesně tak, jak bych se zachoval i já, pokud by štěně výstrahu nepochopilo - druhé upozornění na chybu již bylo razantnější. Ale pozor - teď se dostáváme k velmi důležitému momentu - ŠTĚNĚ SE NEVÁLELO V KRVI, pouze náležitě (a správně) poučeno uteklo ke své chatce, kde se nadále pohybovalo BEZ PROBLÉMŮ A ZRANĚNÍ, která popisuje autorka příspěvku.
Kdo jste poznali mého Šedyho, určitě si vzpomenete, jaký byl ve vztahu vůči lidem. Byl po celý svůj život hrdým pejskem, který nikdy nežadonil o lidský kontakt, nepodbízel se, pohlazení od cizích lidí se vyhýbal, ale na druhou stranu uměl svým olíznutím dát najevo, pokud mu někdo byl sympatický. (a na druhou stranu byl obrovsky kontaktní vůči mně), byl velkou psí osobností, ale pokud by na něj jeho majitel uplatňoval "ťuťuňuňu" přístup nebo mu vnucoval kontakt cizích lidí, totálně by ho ztratil a obrátil sám proti sobě. Kolik takto podražených psů různých plemen jsem poznal, by bylo na knihu.
Kdy cvičák ano a kdy určitě ne
Kdy cvičák ano a kdy určitě ne. Pastevec - všechno je úplně jinak. Proč...? Odpovědi pro ty, kteří naslouchají. Vyložené karty... Jenom se dívej... Není třeba se stydět... Akití medailónek "Bojové plemeno" - realita bez sluníčkovských mýtů a démonizace Odstranění "separační úzkosti" v praxi Jak daleko je "daleko"? a nenáhubky Amstaf pro život... "Dalo mi to svobodu..." Malý Bobek Poradna aneb "šmejde zasranej" Jak mluvit s "vlčkem"... Kříženec a individuál namísto kastrace Anatolská kráska... Bulteriér... Co pyrenej opravdu potřebuje... článek Opravdu chcete kastrované psy a fenky? dvojče Černá princezna Border kolie "blue-merle" Cesar Millan - otevřete oči! (II. kapitola) Aksaray Malaklisi Čivaví princezna Smysl mé práce... fenky, kterou "odbornice na problémové chování psů" doporučila utratit... Kooikerhondje Obojky a neobojky Obecně platné pravdy... a útulek Anatolský pastevecký pes (kangal) Kanaánský pes Akutní pomoc pro akita-inu Maruška, kastrovaná fenka s těžkou srdeční vadou Když vám seberou pejska... Hierarchie Ať Tě Síla provází... Vzkaz těm, kteří potřebují pomoc... Epilepsie a psychika Hypersalivace Vodítka a nevodítka Pohodová chůze temperamentního pejska na vodítku po jeho absolvování Cesar Millan - otevřete oči! Hrdost a osobnost 20 rozdílů aneb cvičákovci a my Pes a hárající fena Příběh tuláka Když se vám v lese ztratí pejsek Vaše štěně není čuně Kašpárek maličký Chcete hloupého psa? patří do klece? ... „Ne, kolem toho nejdu! „Podívej, nic to není... vždyť to je jen pytlík...
Na lep mu sedají lidé, kteří mají prvního pejska a nedostatek zkušeností. Má i nehorázně drahý výcvikový servis, napsal knížku a přednáší. Tu knížku jsem si objednala, ale ještě ji nemám přečtenou. Až dočtu, uvidím. Buď se zasměju nebo poučím. Četl jste ji už někdo? Knížku jsem si pro zajímavost objednala, ale dočkala jsem se zklamání. Pár známých frází v úvodu a zbytek výňatky z internetové diskuze na stránkách. O kynologii se zajímám přes 20 let, snažím se sledovat vše kolem, tentokrát ale lituji vyhozených peněz.
Člověk, který dokáže kopat a mlátit psa je ubožák! Byla jsem na onom zmiňovaném soustředění i na několika dalších a stojím zcela za p. Dostálem. Jeho soustředění jsou poučná, odborně vedená a velice pohodová pro psy i lidi. Ale ať si každý jezdí tam, kde mu to vyhovuje a nepomlouvá. To je bohužel jeden z hnusných rysů povahy některých lidí.
Je pro vás důležitější slepá poslušnost za každou cenu, poslušnost vydrilovaného psa i za cenu toho, že jeho poslušná reakce způsobí fatální problém? Psi například v ozbrojených složkách jsou záměrně vedeni tak, aby neměli čas přemýšlet, stejně jako jejich lidští kolegové. Bylo sdíleno i na českém prostoru sociálních sítí, kde se pod ním rozhořely vášnivé diskuze.
Pes, jehož myšlení už jede v kolejích naprogramovaného robůtka - řekni mi, co si mám myslet a dělat, ale hlavně to proboha udělej, protože já sám přemýšlet a rozhodovat se nesmím a už jsem i zapomněl, jak se to dělá. Zamyslete se teď sami nad sebou - kdo z vás na svého psího parťáka mluví minimálně v 90 % jen v úsečných povelech, příkazech a zákazech? A vaše vlastní sebevědomí klesne do velmi záporných hodnot, až se stanete přímými svědky situace, kdy váš vlastní skvěle vycvičený pes neposlechne vás, ale úplně cizího člověka, protože není fixován na vaši osobnost, nýbrž jen na povel, cvik a (případnou) následnou odměnu.
Zkuste se oprostit od generace zavedeného psího drilování, ponižování a vzývání „naprosté poslušnosti“ jako svatého grálu. Pokud jste takto založeni, pak první, kdo to z vás vycítí, je váš vlastní pes, který se pak buď bude bát spolu s vámi nebo mu bude úplně jedno, až se vám bude něco stávat. Ale svoji hierarchickou vodcovskou pozici ve své lidskopsí svorke, základ všeho, si budete muset vybojovat a vybudovat od základů, nic nedostanete zadarmo a nic nezískáte formou úplatku nebo počtem zvládnutých cviků. Budete si ji muset vybojovat férovo, jen tak ji váš pes bude uznávat.