Ráno začína skôr než ostatným - vstávam 05:30. Půl hodiny před Jiřou, dle radiobudíku. Vedle něj mi leží lístek se vzkazem, který jsem si včera napsal: VLAK 06:30. Snídám osamocen v kuchyni s tikotem hodin. Ta životní chvíle má svoji neopakovatelnou atmosféru. Pozoruju posunující se rafičku po nekonečně kulatém ciferníku. Své myšlenky. Porovnávám sny se skutečností tvoříc realitu. Vždycky. Když hodiny natikaj do ticha, potřebný počet vteřin tak se zvednu, odrazím ze startovního bloku.
Odkiaľ pochádza nápad so značkou
Vlak, cesta, cyklistika a stret so značkami - to všetko spája príbehy, ktoré si prinášam so sebou. Cestou na nádraží potkávám na odřeným kole Zdenu Janíčka. Rychle si říkáme pár vět a spěcháme. On do práce, já na vlak. Docela fest mi závidí. Jsem rád, když mi někdo závidí. V Olomouci přesedám do krásné nové soupravy. Do Přerova musím stát, pak se mi uvolní místo.
Príbeh značky v kontexte ciest a pravidiel
Na SK budu jen chvíli, helma se mi kvůli necelé dvoustovce kilometrů kupovat nechce a na cyklostezce ji ani mít nemusím... "Budu tvrdit, že jsem o tom nevěděl", říkám koukaje na důchodce s helmou pod info cedulí cyklisty s helmou. "Tak na to zapomeň! Daj ti flastr za 15 éček a ani nemrkneš!!" "Tak pojedu po cyklostezce". "Jo to můžeš", řekne on a odfrčí zanechávajíc mne o samotě s jeho pravdou.
Při první příležitosti (Medveďov) bočím do Maďarska. Tam by s kšiltovkou na hlavě nemusel být problém. Do Gyor přijíždím proti své vůli po silnici zakázané pro cyklisty. Z ničeho nic totiž kus za hranicemi u silnice vartuje značka, kterou nemám rád, aniž by nabízela jinou variantu. S pomocí GPS navigace bych zakázaný úsek dokázal objet, to jo, ale za cenu kličkované - což se mi nechtělo.
Praktické situácie a reakcie ľudí
V Břeclavi vystupuju s dvěma cyklo veterány s e-koly. Jednomu je 75 a druhému 82 let. Fantazie. Dávám jim najevo své sympatie a slib: "Taky tak budu jezdit pánové." Před nádražím řada kol jako v Dánsku. Nádhera. Přesunuju se do "přednádražního" parku, abych tam přerovnal věci na kole (a v hlavě) tam, kam patří. Je krásně.
Chtěl bych u toho být sám, ale asistuje mi přitom pomocník stráže městské police Břeclav "ušitý" z nejtmavější kůže jaká je v rodu Olahů k dispozici. Aniž bych ho o to žádal, vykládá mi při tom svůj života běh. Je o tom jak dříve dělal lumpárny, pak jej ale "osvítilo" on prozřel a uvěřil, a teď pomáhá policii a lidem. "A proč mi to vykládáš?". "No, abys taky prozřel", řekne mi upřímně, romským přízvukem. Sedám a jedu, aniž bych pochopil obsah jeho sdělení. Jestli je, nebo není, blázen.
Stopa po Dunaji a Morave: miesto, kde značka ožije
Jsem u MÉ řeky Moravy. Z hraničního mostu je na její vody perlící pod jezem pěkný pohled. Za mostem, na slovenské straně sedám k odpočívadlu. Abych se převléknul do kraťasů a brašnám ulevil o jedno jablko. Cyklista dorazivši na staré plečce je český důchodce. Vychvaluje slovenské dráhy za to, že ho vozí na jízdenku řečenou "Ficka" pořízenou za 1e až na Hreběnok (ano, platí i na tamní zubačku). Rozumím mu. To se nemůže nelíbit. "Proč Ficka?". "Protože to zavedl Fico".
Nejkrásnější miesto, ktoré som chcel vidieť, je sútok Moravy s Dunajem: cyklostezky jsem za hodinu pod Děvínem u sobáše Dunaje s Moravou. Krásné místo, které jsem chtěl vidět. Nevěsta Morava tu vedle ženicha Dunaje na konci své poutě vypadá bezvýznamně, nicotně. Pod pomníkem Brána svobody snídám, vařím si čaj. Pomník obětem, které touha po svobodě přivedla na komunistické dráty - betonová pravoúhlá brána, se mi moc nelíbí. Ale místo je to pěkné. Teď ráno lidu prosté. Zalito měkkým ranním sluníčkem hladí duši.
Maďarské skúsenosti a značky
V Gabčíkovu jdu na oběd. Dávám si menu za 6e. Supr jídlo, za supr cenu. Další restaurace mi bude přístupná až někde..., třebas v Bosně. I když mne za včerejšek i dnešek policajti několikrát minuli, tak si mé lebeně bez helmy ani nevšimli. Přesto mi vždy zabrnělo tam, kde mám šrajtofli. Znova na Slovensko bez helmy nepojedu, nepojedu, nepojedu. Vzpomenu-li. Kvůli té helmě, kterou nemám, při první příležitosti (Medveďov) bočím do Maďarska.
V Penny kupuju fazole, párek, pečivo, jablko, pivo. cyklo chodníčku podél silnice č.1. přijíždím na poslední chvíli do Gonyu. Na travičce u lavičky nad řekou rozdělám stan a plechovku fazolí. Nikde nikdo. Nákladní lodě se za dusavého zvuku dieselu sunou kalným tiše plynoucím Dunajem. Měsíc, hvězdy, lodě svítí. Párky voní, fazole voní, chleba voní, pivo chutná. Rybář v loďce houpá lampičkou kousek od břehu. Něco ztratil? Láká ryby? Krásná noc tmavne krajinu.
Budapešť - mesto mostov, monumentov a bezpečnostných paradoxov
Na Budapešť (BP) se odkláním ve směru cyklošipky udávající směr "Eurovelo 6". Věřím jí. Eurovelo šest! To má zvuk! Po deseti silničních kilometrech, za tratí odbočuje EV6 do leva na polní cestu rozmáčenou nočním deštěm. Řepná pole se radují, zatímco já si zoufám. Bláto se lepí na kolo, batožiny i na mne. Kdybych byl v Africe tak si to vyfotím a budu za borce. Takhle jsem za blba, který zase jednou naletěl cyklošipce.
V historickém centre jsem přesně v poledne. Architektonická krása všude, kam se podívám. Užívám si objevitelské radosti a la Livingstone. Jsem rád, že jsem sem dorazil nepolíben jedinou BP fotografií. Navíc mi k tomu báječně hřeje záda slunce. Chtěl bych si město projít, ale jat strachem o zbrusu nové kolo časem pokřtěné na Éro si netroufám ho opustit na déle než vteřinu. Nedokážu si představit, že by mi ho zase ukradli.
Náhoda mne přivádí před vchod do policejní stanice. Policajta vartujícího u vchodu se ptám, zda si tam to kolo u něj na dvě tři hodiny můžu nechat. Taky kroutí hlavou a spíše gestem, než slovy se mne zbavuje tím, že mne posílá za roh. Jdu tedy za roh, aniž bych pochopil. na krku a granátem u pasu na sebe upozorňuju zdvořilým pozdravem a drobným pukrletem. Vysvětluju mu, co od něj potřebuju. Kýve hlavou. Mám si to zamknout mezi ostatní kola a nemusím se bát. Tři hodiny tu bude dozorovat on, nebo někdo jiný. To by se mi v Římě nestalo. Tam by se báli, že jim vezu bombu. Supr! Nevím komu se divit. Éro opouštím s lehkým srdcem. Věřím, že ho nevidím naposledy.
Bolesti, komfort a improvizácia - lekcie z cesty
Těla bolí záda, a to tak, že hodně. Prohýbám je násilně za pomoci lavice pevně ukotvené betonem v zemi, a své pevné vůle pevně ukotvené ve mně. Nedokážu si tu bolest "zničehonic" vysvětlit. Spal jsem dobře, myšleno bezbolestně. V kříži mi začalo loupat, píchat, bolet až poté co jsem zvednul tělo. Čím to? Že by absencí druhé karimatky? Normálně si vozívám, pod tělo podkládám karimatky dvě, silnější a slabší. Letos jsem jako švihák lázeňský vyrazil pouze s jednou...
Po protahovacím cviku jsem celkem "ready". Nechce se mi věřit, že by to bylo absencí druhé karimatky. Doufám, že si tělo zvykne. Vše co jsem nechal večer venku je nekompromisně mokré. Nejvíc mi vadí kšiltka. V noci začalo mrholit, a když zvoní budík tak taky mrholí. Překuluju se na bok - záda v klidu. Devátá je bez deště. Lezu ven, narovnávám se statečně vzdorujíc bolesti v kříži. Páteř si napravuji průhybem "vzad" zapřen o opěradlo lavice. Cele vnímám bolest a úlevu, kterou si způsobuji jejím překonáním větší bolestí.
Tabuľka - vybrané body a situácie na trase
| Miesto | Situácia | Poznámka |
|---|---|---|
| Břeclav | Stretnutie s cyklo veteránmi | Inšpirácia a sympatie |
| Sútok Moravy a Dunaja | Ranná zastávka, výhľad | Pomník Brána svobody, snídaně |
| Gabčíkovo | Oběd a kontrola polície | Bezpečné miesto, dobré jedlo |
| Gony | Prenocovanie pri Dunaji | Samota, nočný pokoj |
| Budapešť | Historické centrum a strach o kolo | Úschova pri policii, prehliadka mesta |
Symbolika a humor značky
Celý tento príbeh, plný miest, stretnutí a malých triumfov, môže byť komentovaný imaginárnou zakazovou značkou "Pes iba na vodke zelená" ako hravá metafora byrokracie, lokálnych pravidiel a absurdít, ktoré stretávame na cestách. Taká značka by mohla symbolizovať tie okamihy, kedy sa pravidlá javia zvláštne, nezmyselné alebo komické, no zároveň ovplyvňujú naše rozhodnutia (či už ide o helmu, trasu alebo miesto nocovania).
Castle Devín confluence of river Morava and Danube. Hrad Devín. Sútok riek Moravy a Dunaja.
Praktické rady pre cyklistov a cestovateľov
- Mať pri sebe základné náradie, jedlo a vodu - fazole, párky, pečivo, jablko, pivo sú dobrý improvizačný zásobník.
- Overiť si miestne pravidlá (napr. nosenie helmy medzi obcami) - lepšie vedieť, než prekvapiť pokutou.
- Mať plán B, ak cyklotrasa vedie po rozbahnených poliach - GPS môže pomôcť, ale občas stojí kličkovanie viac než pohodlie.
- Bezpečné ponechanie bicykla - policajná stanica alebo rušnejšie miesto s dozorom zvýši šancu, že sa ku kolu vrátite v poriadku.
- Starostlivosť o telo - dve karimatky môžu byť rozdiel medzi bolestivým ránom a pohodlným štartom.
V príbehu sa prelínajú drobné ľudské gestá, absurdné situácie s dopravnými značkami a každodenné rozhodnutia, ktoré tvoria charakter cesty. Značka "Pes iba na vodke zelená" tak ostáva v našej fantázii ako symbol pre všetky tie malé pravidlá a kúsky reality, ktoré stretávame, keď ideme ďalej bez istoty, ale s veľkou zvedavosťou.