Ohaři představují sedmou skupinu psů podle označení FCI a jsou známí svou elegancí, inteligencí a vynikajícími pracovními schopnostmi. Původně byli vyšlechtěni pro myslivost, zejména k vystavování zvěře, stopování a aportování, a dodnes jsou mezi lovci velmi oblíbení. Díky své přátelské povaze a schopnosti přizpůsobit se různým prostředím se však stále častěji stávají i rodinnými společníky.
Skupina ohařů má dvě sekce - kontinentální a ohaři britských ostrovů. Kontinentální ohaři jsou všestrannější, často zvládají práci před i po výstřelu, včetně aportování a stopování, zatímco britští ohaři jsou rychlejší a zaměření hlavně na vystavování zvěře. Mezi jednotlivými plemeny jsou rozdíly také ve vzhledu - od krátkosrstých, přes dlouhosrsté až po hrubosrsté.
Historie a původ
Ohaři mají dlouhou tradici sahající až do středověku, kdy byli využíváni šlechtou pro lov se sokoly a později s palnými zbraněmi. Jejich název pochází z německého slova „vorstehen“ (stát, vystavovat), což odkazuje na jejich schopnost zastavit se a ukázat lovci polohu zvěře. Mezi nejstarší ohaře patří například výmarský ohař, jehož kořeny sahají do 18. století, nebo anglický pointer, vyšlechtěný v Anglii.
Každé plemeno bylo přizpůsobeno specifickým podmínkám - například německý krátkosrstý ohař pro rychlý lov na polích, zatímco velký münsterlandský ohař exceluje v lesnatém terénu a ve vodě.
Charakteristika a povaha
Ohaři jsou obecně inteligentní, energičtí a přátelští. Mají silný lovecký instinkt, což z nich dělá vytrvalé pracovní psy, ale také znamená, že potřebují dostatek aktivity. Jsou loajální a oddaní své rodině, často vytvářejí hluboké pouto s majitelem.
Některá plemena, jako výmarský ohař, mohou být citlivější a vyžadují jemný přístup ve výcviku, zatímco jiná, např. anglický pointer, jsou nezávislejší. Většina ohařů dobře vychází s dětmi a jinými psy, ale jejich lovecký pud může být problémem u domácích zvířat, jako jsou kočky.
Výcvik a péče
Ohaři potřebují hodně pohybu - minimálně 1-2 hodiny denně intenzivní aktivity, jako je běh, lovecký výcvik, nebo psí sporty (agility, canicross). Bez dostatečného vybití energie mohou být neklidní nebo destruktivní.
Díky své inteligenci se ohaři snadno učí, ale vyžadují důsledný a pozitivní výcvik. Začněte socializací už v štěněcím věku, aby si zvykli na lidi, psy a různé situace. Lovecký pud může vést k pronásledování, takže poslušnost (přivolání) je klíčová.
Péče závisí na typu srsti: krátkosrstí ohaři (např. výmarský) potřebují jen občasné kartáčování, dlouhosrstí (např. velký münsterlandský) častější vyčesávání praporců a kontrolu uší. Hrubosrstí ohaři, jako je slovenský hrubosrstý ohař, vyžadují pravidelné trimování.
Zdraví a vhodnost
Ohaři jsou obecně zdraví, ale mohou trpět dysplazií kyčlí, torzí žaludku nebo ušními záněty. Pravidelné veterinární prohlídky jsou proto nezbytné.
Ohař je ideální pro aktivní jedince nebo rodiny, kteří mají čas a prostor věnovat se psovi. Pokud rádi trávíte čas venku, lovíte, nebo chcete psa pro sport, ohař vás nezklame. Není vhodný pro sedavý životní styl nebo malé byty bez zahrady - bez pohybu trpí.
Důležitá je také vaše zkušenost s výcvikem, protože někteří ohaři (např. výmarský) mohou být tvrdohlaví a vyžadují pevnou ruku. Před pořízením ohaře si položte několik otázek: Máte dostatek času na jeho aktivitu? Jste připraveni na výcvik a péči o loveckého psa? Vyhovuje vám jeho temperament a velikost?
Kompletní průvodce tréninkem Whoa – každý jednotlivý krok
Pokud ano, vyberte si plemeno podle svých preferencí - například klidnější starodánský ohař pro rodinný život nebo energický německý krátkosrstý ohař pro lov. Ohaři jsou psi, kteří vynikají nejen v práci, ale i v oddanosti - při správné péči se stanou neocenitelnou součástí vašeho života.
Ohaři jsou skupinou loveckých plemen psů, která se vyznačuje elegancí, inteligencí a vynikajícími pracovními schopnostmi. Původně byli šlechtěni pro myslivost, zejména k vystavování zvěře, stopování a aportování, a dodnes jsou mezi lovci velmi oblíbení. Díky své přátelské povaze a schopnosti přizpůsobit se různým prostředím se však stále častěji stávají i rodinnými společníky.
Ohaři se dělí do tří hlavních kategorií podle původu a specializace: kontinentální (např. výmarský, německý krátkosrstý, slovenský hrubosrstý), britské (anglický pointer, irský setr, gordonsetr) a ostatní (např. americké variety).
Mezi jednotlivými plemeny jsou rozdíly také ve vzhledu - od krátkosrstých (německý krátkosrstý ohař) přes dlouhosrsté (velký münsterlandský ohař) až po hrubosrsté (slovenský hrubosrstý ohař).
O inteligenci psů se podrobněji zabývá kniha od Stanleyho Corena "Inteligence psů", která zohledňuje různé aspekty psí inteligence, včetně pracovní inteligence a poslušnosti.
Mezi plemena, která se vyvinula z hrubosrstých psů, patří například český fousek, který má kořeny v době Karla IV. a po druhé světové válce byl křížen s hrubosrstými ohaři pro obnovu chovu.
Německý ohař drátosrstý se vyvinul ze starých vodních psů a byl šlechtěn pro lov pernaté zvěře a stavění. Německý křepelák byl obnoven okolo roku 1890 a uchytil se jako lovecký pes, který rád aportuje i z vody.
Jezevčík dlouhosrstý, navzdory své oblíbenosti jako domácí mazlíček, může být stále využíván pro myslivost. Má vlastní rozum a potřebuje důslednější výchovu. Jezevčíci patří do 4. skupiny FCI.
Border teriér, vyšlechtěný ve Velké Británii, je smělý, aktivní a houževnatý, ale zároveň klidnější a mírnější než většina teriérů. Má malé nároky na údržbu a přizpůsobí se různým podmínkám.
Velšteriér, jedno z nejstarších plemen teriéra, byl ve Walesu používán k lovu lišek a jezevců. Vzhledem připomíná malého Erdelteriéra a je považován za praotce všech britských teriérů.