Základem zbarvení srsti je pigment melanin, ktorý vzniká ve specializovaných buňkách - melanocytech. Důležitým článkem v tvorbě pigmentu je aminokyselina tyrozin. Jejím přidáváním do krmiva můžeme v určitém směru kvalitu pigmentu ovlivnit. O jakémkoliv zbarvení rozhoduje gen C, na jeho působení navazují faktory určující kvalitu pigmentu, dále geny odpovídající za intenzitu zbarvení, distribuci pigmentu a jeho rozložení atd. Rozhodující význam má dále gen E, který odpovídá za syntézu eumelaninu, tj. černého pigmentu, a feomelaninu, tj. pigmentu žltého nebo světle hnědého. Je známo, že některé reakce tvorby pigmentu mohou záležet na vlivech prostředí, např. Žlutá německá doga má jednobarevné zbarvení srsti světlým pigmentem feomelaninem. Jde o jednobarevné zbarvení, ačkoliv se laikovi někdy může zdát jako dvoubarevné.
Samotná barva má řadu nuancí od světle zlatožluté až po sytě zlatožlutou, která je upřednostňována. Pokud je světle žlutá barva zbavena všech tmavějších odstínů, hovoříme o zbarvení plavém. Tmavě žlutá nebo lehce uhelná má tmavé zóny na hlavě, uších a horní linii, kdy hovoříme o tzv. úhořím pruhu. Toto zbarvení je tolerováno. Zvláštnosti základního zbarvení srsti: Feomelanin se rozprostírá po celém těle, zatímco přední část hlavy, víčka a uši jsou obsazeny tmavým pigmentem eumelaninem. Hovoříme o černé masce. Tato maska je žádoucí, ale její chybění není trestáno.
V případě malých bílých skvrn, které jsou způsobeny ztrátou pigmentu, říkáme, že je žlutá poznamenána bílou. Z genetického hlediska se jedná o strakatost, která je u žlutých dog tolerována ve velmi omezeném rozsahu (znak na hrudi, bílé prsty). Každá vymezená střední nebo invazivní strakatost je vylučující vadou. Feomelanin může podléhat genetickému rozředění (tzv. geny diluce) a dávat světlejší zbarvení, obzvláště v méně pigmentovaných zónách; v přední části ramene, zadní části stehen a oblast konečníku, vnitřní strany končetin atd. Při určitých kombinacích geny diluce mohou zapříčiňovat velmi vybledlé zbarvení, někdy nazývané isabela.
Žíhaná německá doga má vícebarevné zbarvení srsti, to znamená, že jsou zde položeny vedle sebe dvě zbarvení pocházející ze dvou různých pigmentů. Toto zbarvení srsti je charakteristické přítomností na světlém základu (feomelanin) příčných tmavých pruhů (eumelanin), které nazýváme žíháním. Jsou černé, černá barva je více či méně intenzivní a jsou více či méně bohaté. Čím je základní barva intenzivnější zlatá s velmi zřetelným žíháním, tím více se přibližuje ideálu barevného rázu. Říkame, že zbarvení je lehce žíhané, pokud žíhání je jemné a málo husté (stěsnané). Zbarvení středně žíhané je pokud má žíhání plochu a střední denzitu. I u tohoto zbarvení je žádoucí černá maska.
< tagimg>Infografika: Genetika pigmentu a barvy německé dogyModrá německá doga je zbarvením jednobarevná. Černý pigment eumelanin je působením genů diluce „rozpuštěn“ do modré barvy. Jedná se o zbarvení břidlicově šedé, více či méně tmavé. Rozředění černé barvy postihuje pochopitelně i nos psa, který musí být břidlicově šedý. Černá německá doga je jednobarevného zbarvení. Černým pigmentem je eumelanin, který zbarvuje srst od kořínků až ke špičkám. Nos tohoto rázu je černý. Geneticky se jedná o velmi příbuzné zbarvení s modrou. Pod vlivem klimatických a výživových faktorů se stává, že se manifestuje lehká degradace černé barvy ve formě nazrzlého lesku.
- V případě malých bílých znaků na hrudi, eventuelně prstech, mluvíme o černé poznamenané bílou. - Jako střední strakatost popisujeme stav bílé lysiny na hlavě, bíílý límec, končetiny, ocas, méně významný plášť. - Pokud bílá barva zasahuje celou hlavu a trup, zůstávají pouze černé uši, několik skvrn na hřbetu a zádi, případně na bocích, hovoříme o intenzivní strakatosti. Nos je černý. - Velmi invazivní strakatost je stav, kdy kromě uší, základu ocasu a beder je celý jedinec bílý, vždy s černým nosem. - Posledním stadiem invaze je jedinec celý bílý s černým nosem. Skvrnitá německá doga neboli harlekýn je geneticky jedinec bílý černě strakatý. Jeho zbarvení je závislé na genu M. Zbarvení harlekýn má skvrny černé barvy (eumelanin) s rozeklanou, členitou konturou, které se jeví jako náhodně postříkané na bílý základ těla zvířete. Gen není fixovaný, proto se setkáváme ve vrzích harlekýnů s přítomností „falešných barev“ - šedých tygrů, porcelánových tygrů atd. Při homozygotním stavu (MM) gen M může způsobovat úhyny nebo se rodí albinotičtí jedinci. V žádném případě není možné odmítat harlekýna pro modré oči. U harlekýnů je také častá depigmentace nosu a očních víček. Dnes není aktuální tendence při chovu podporovat zbarvení harlekýna více než ostatní barevné rázy. Je však pravdou, že zbarvení se středními a malými skvrnami, bílým krkem a bílou přední frontou je více estetické než zbarvení s velkými černými skvrnami. Přes tuto estetickou stránku zbarvení, není vhodné zapomínat na „typ“ u harlekýnů. Selekce podle zbarvení je velmi důležitá v Americe. Na výstavách jsou harlekýni s velkými skvrnami znevýhodňováni, stejně tak jako černí se strakatostí. U všech barevných rázů se setkáváme dříve nebo později se šedivěním pysků a obočí. Není povoleno křížení těchto rázů vzájemně!
1. Žluté se žlutou, žluté se žlutou-žíhanou. Spojením dvou žlutých jedinců se narodí pouze žluté potomstvo. Spojením dvou žlutých-žíhaných se mohou narodit žlutá štěňata. 2. Modré s modrou nebo modré s černou do modrých. Křížením modrých rodičů získáme pouze modré potomstvo. 3. Černé s černou nebo černé s harlekýnem. Spojením dvou černých rodičů nemůžeme získat harlekýna, naopak křížením dvou harlekýnů můžeme získat černého potomka. Ze dvou černých rodičů se může narodit modrý jedinec. U harlekýnů je počet a rozmístění skvrn věcí určité náhodnosti. Není možné jakýmikoliv chovatelskými opatřeními usměrňovat rozmístění těchto skvrn např. Neexistuje rozdíl morfologický ani povahový mezi jednotlivými barevnými rázy. To co jsme si o barevných rázech řekli výše je obraz ideální situace, za předpokladu ideální genetické čistoty barev. Stává se však, že najednou se nám ve vrhu vyskytne štěně zbarvené zcela jinak, než bychom očekávali. Je to vždy zapříčiněno přítomností nevhodného barevného genu, který byl do krve našeho chovného jedince přimíchán v minulosti.
- Černá s genem pro žlutou a skvrnitou. Vidíme tedy, že geneticky je v barvě černé možná značná variabilita. Zkušený chovatel, který má důkladné znalosti dědičnosti zbarvení, který je ochoten důsledné selekce a má možnosti provádět testovací křížení, může potom nevhodný gen ze svého chovu zcela odstranit. Všichni chovatelé by se měli zabývat aktualizací všech pěti barev, měli by mít proto vpravdě efektivní plemenný program, který musí brát v úvahu genotyp chovaných jedinců než pouze souhrn zevních znaků. A to se týká nejenom zbarvení srsti! V poslední době se ozývají hlasy pro uznání dalšího barevného rázu - šedý tygr. Ve Francii se uskutečňuje pokusný chov tohoto barevného rázu, který se zcela běžně rodí ze spojení černá-harlekýn, harlekýn - harlekýn.
Skvrnitá s čistou základní barvou - Ch. Hustě žíhané zbarvení, tzv. Nemecká doga je jednou z najväčších plemien psov na svete. Ale aj napriek svoj pôsobivý vzhľad a výrazné pery sú dogy považované za veľmi priateľské, pokojné psy, ktorí potrebujú náklonnosť a pri maznaní s ľuďmi odľahčujú svoju váhu. V chovnom štandarde FCI je doga opísaná ako „milujúca a láskyplná voči svojim majiteľom”.
Historické a súčasné súvislosti
Hovorí sa, že hustá história plemena siaha až do starovekých civilizácií. Moderný chov psov začal koncom 19. storočia, ale už v stredoveku boli psy vyberané pre určité činnosti a selektívne šľachtené. V roku 1888 vznikol Klub Deutscher Doggen Club a štandardy jsou publikované FCI. Doga je považovaná za jemnú, milú a láskavú spoločenskú psinu, ktorá pri správnej socializácii vytvára pevné puto s rodinou.
Vo veku sa objavujú ochorenia typické pre veľké plemená, vrátane dysplázie bedier, torzie žalúdka a DCM. Dôraz na správnu výživu, primeraný pohyb a postupné zvyšovanie aktivity sú kľúčové pre zdravie a dlhšiu životnosť. Dĺžka života sa pohybuje okolo siedmich až ôsmich rokov, čo je dlhšie pre obrie plemená, a vyžaduje špeciálnu starostlivosť a zodpovedný prístup k chovu.
Škola Zvierat - Nemecká Doga
Farebné rázy a ich zvláštnosti
- Žltá a žíhaná: svetlo až sýto zlatožltá, čierna maska je štandardná, biele znaky sú nežiaduce.
- Čierna a škvrnitá (harlekýn): biele znaky a čierne škvrny, merle faktor a jeho riziká.
- Modrá: modro-sivá s bielymi znakmi na hrudi a labkách.
- Čierna s plášťovým alebo plátovým sfarbením: veľké čierne plášte alebo pláťové škvrny na tele.
- Škvrnité so stabilnou základnou farbou sú menej preferované v elitných chovoch, pretože heterogenita zvyšuje náročnosť na udržanie požadovanej čistoty farby.
- Šedý tiger a biely tiger: menej žiadané v špecializovaných chovoch; riziká u merle faktorov.
Pro históriu a chov je typické, že farba korešponduje s genetickými faktormi, z ktorých najvýznamnejšie sú genetické varianty C, E a diluce. Správny výber partnerov a testovanie génov pomáha redukovať neželané kombinácie. V posledných rokoch sa objavujú aj trendy v uznávaní nových farieb a v zlepšovaní plemennej etiky prostredníctvom dôslednej selekcie a zdravotného programu.
| Farebné rázy | Hlavná charakteristika | Podmienky masky a zbavenie pigmentu |
|---|---|---|
| Žltá | Svetlá až jasne zlatožltá, čierna maska | Biele znaky nežiadúce |
| Žíhaná | Priečne tmavé pruhy, čierna maska | Žiadúce jemné žíhanie |
| Čierna a škvrnitá | Čierna základná farba, biele znaky na labkách a hrudi | Harlekýn - variácie, merle riziká |
| Modrá | Modro-sivá, biele znaky iba na hrudi/labkách | Rozriedená čierna farba |
Hoci výber farby je významný pre vzhľad, pro komunitu a výstavy je dôležite mať aj na pamäti, že žiadna farba by nemala určovať povahu či zdravotný stav psa. Nemecká doga má byť predovšetkým zdravá, vyrovnaná a priateľská.
V chove sa dnes kladie dôraz na pokojný temperament a priateľstvo k človeku. Doga potrebuje veľa spoločnosti, pravidelný pohyb a primeranú výchovu, aby sa vyhol problémom s deťmi a inými zvieratami. Správna starostlivosť zahŕňa pravidelnú dentálnu starostlivosť, kontrolu uší a očí, a občasné kliešte, spolu so zodpovednou výživou a prevenciou torzie žalúdka.