Vidíte na internete úplne úžasný postroj či zimnú bundu, ale bojíte sa, že svojmu miláčikovi kúpite zlú veľkosť? Ak zmeriate správne vášho psa, nestane sa, že si vyberiete zle. POZOR: Nikdy sa nespoliehajte na to, že susedov pes rovnakého plemena má veľkosť číslo 45. Každý pes je iný a možno len z dôvodu inej životosprávy bude mať iné miery ako ten váš.
Prečo zmerať svojho psa? Zistením presných mier vášho psa vám pomôže kúpiť skvele padnúce oblečky a doplnky ako je pláštenka pre psov alebo obojok. Aj keď môžete použiť tabuľky veľkostí alebo sprievodcu veľkosťou pre rôzne plemená psov, lepšie bude, keď svojho psa zmeriate sami.
Správne meranie psa je kľúčové pre výber oblečenia, ktoré mu bude pohodlné a dobre sedieť. Väčšinu meraní budete musieť vykonávať so svojim psom v stoji. Nezáleží na tom, aké máte plemeno, meranie prebieha vždy rovnako.
Kľúčové miery pre výber oblečenia
1. Meranie okolo krku
Použite mäkký krajčírsky meter. Zmerajte obvod krku psa na mieste, kde nosí obojok.
2. Meranie okolo hrude
Zmerajte najširšiu časť hrude, ktorá sa nachádza tesne za prednými labkami. Postroj pre psa musí tesne priliehať k telu vášho psa, ale zároveň ho nesmie zväzovať. Meranie vám môže pomôcť sa rozhodnúť aký typ postroja svojmu maznáčikovi zaobstaráte.
3. Dĺžka chrbta
Psa postavte rovno na všetky štyri labky. Zmerajte dĺžku chrbta od spodnej časti krku (kde sa krk stretáva s chrbtom) až po začiatok chvosta. Je to miera od koreňa chvosta vášho psa po dolnú časť krku.
Správne merania zabezpečia, že oblečenie pre vášho psa bude pohodlné a funkčné.
Anatómia psa
Anatómia psa domácího popisuje stavbu těla psa domácího a s ní související vlastnosti. Během domestikace bylo vyšlechtěno nespočet psích plemen, lišících se výrazně stavbou těla i velikostí: nejmenším plemenem je čivava, s ideální hmotností 1,5 až 3 kg, obecně největším psem je irský vlkodav s kohoutkovou výškou minimálně 71 cm, rekordmanem je nicméně německá doga s kohoutkovou výškou přesahující 1 metr, nejtěžšími psy jsou bernardýn a anglický mastif, s hmotností přesahují 100 kg.
Pes domácí má štíhlé svalnaté tělo s mohutným hrudníkem. Na hrudník je pod úhlem asi 40° nasazen svalnatý krk, který nese hlavu s prodlouženou čenichovou partií. Oči jsou menší, naopak ušní boltce nápadné, původně vzpřímené a zašpičatělé, u prošlechtěných plemen též klopené a převislé. Končetiny jsou stavěny pro vytrvalost v chůzi i běhu. Pes je prstochodec, našlapuje na pružné nášlapové polštáře, což jsou zrohovatělé bezsrsté útvary na tlapkách, drápy jsou pevné, tupé a nezatažitelné. Na hrudní končetině má pes pět prstů, z nichž palec je zakrnělý a nedotýká se země, na pánevních končetinách jsou zpravidla jen čtyři prsty. Ocas psa je obecně středně dlouhý a jen málokdy je zcela rovný, často bývá šavlovitý, srpovitý nebo aspoň jeho konec je stočený vzhůru.
Kostra
Kostra psa se bez ohledu na plemennou příslušnost psa skládá z 271-282 kostí. Kostra se dělí na tři hlavní části - lebku, která chrání mozek a nese silné čelisti umožňující masožravý způsob života, osový skelet - páteř a hrudní koš, které tvoří osu těla a chrání vnitřní orgány, a kostru končetin. Jednotlivé kosti jsou navzájem spojeny klouby, které umožňují jejich vzájemný pohyb. Na konci kostí je pružná hladká chrupavka, která ve spojení s kloubním mazem tento pohyb dále usnadňuje. Některé klouby jsou natolik zpevněné vazy, že jsou prakticky nepohyblivé, jako je např. kloubní spojení pánve a křížové kosti.
Kosterní svaly psa se šlachami upínají na kosti a přenáší na ně svalovou práci, čímž umožňují pohyb celého zvířete. V psích svalech je jen málo vazivové složky, převládá svalová tkáň, přičemž v hlubokých svalech končetin zcela převládají pomalá červená vlákna typu I, která zajišťují neustálé napětí, aniž by se unavila. V povrchových svalech jsou červená vlákna společně s rychlými bílými vlákny typu II.A, která umožňují rychlý silový pohyb a přitom jsou rovněž velmi odolná proti únavě. Svaly odpovídají přizpůsobení psa jako vytrvalého běžce.
Pes má dobře vyvinuté mimické svaly, které mu umožňují širokou obličejovou mimiku, která je pro psa důležitá při komunikaci. Stejně tak žvýkací svaly jsou mohutně vyvinuté. Navzdory zjevným rozdílům ve tvaru těla se svalová soustava psa liší od svalstva člověka jen v detailech. Největší rozdíly jsou na končetinách, pes nemůže pohybovat samostatně jednotlivými prsty, počet svalů, které ovládají pohyby prstů je u něj velmi omezený.
Svalová sústava umožňuje psovi pohyb a dodáva mu charakteristický vzhľad pružnej šelmy, ktorá je schopná vytrvalo bežať. Kostrové svalstvo tvorí 30 až 50 % hmotnosti tela psa. Veľkosť a tvar jednotlivých svalov je podmienená ich funkciou. Okrem tmavočervených kostrových svalov rozlišujeme hladké, bledoružové svalstvo tvoriace steny vnútorných orgánov a žľazových vývodov. Pohyb psa umožňujú najmä svaly končatín, chrbta a bedier. Menej dôležité je hrudné a brušné svalstvo, ktoré slúži najmä na dýchanie.
Nosnou časťou kostry je chrbtica. Tá sa skladá zo stavcov, ktorých je v tele psa 50 až 53 a to 7 krčných, 13 hrudných, 7 bedrových, 3 krížové (sú zrastené a tvoria tzv. krížovú kosť) a 20 až 23 stavcov chvosta. Stavec sa skladá z tela, stavcového oblúka a výbežkov. K hrudným stavcom sú kĺbmi pripojené klenuté rebrá tvoriace hrudný kôš uzatvorený hrudnou kosťou. Pes má 13 párov rebier, z toho 9 pravých a 4 nepravé. Pravé rebrá sú spojené chrupavkami s hrudnou kosťou a nepravé rebrá sú spojené navzájom tvoriac tak chrupavkovitý rebrový oblúk. Hrudný kôš chráni životne dôležité orgány akými sú srdce a pľúca.
Tráviaca sústava
Trávicí soustava psa odpovídá svou stavbou tomu, že pes je především masožravec. Začátek trávicí trubice je dutina ústní, u psa nazývaná morda. Vstup do mordy vymezuje dolní a horní pysk, přičemž pysky jsou velmi citlivé, dobře pohyblivé a často tmavě pigmentované. Ze sliznice na okrajích pysků vyrůstají pyskové papily. Uprostřed horního pysku je hluboká brázdička, philtrum. Sliznice pysků a tváří přechází na alveolární, tzn. zubní lůžka nesoucí plochy horní a dolní čelisti, kde je sliznice již označována jako dáseň. Tam se pevně spojuje s okosticí a vytváří dásňové papily kolem korunek zubů. Po stranách je ohraničena tvářemi. Strop dutiny ústní tvoří tvrdé a měkké patro. Na tvrdém patře na za řezáky ústí řezákový průchod, spojený s malým Jacobsonovým orgánem. Uprostřed patra je naznačený patrový šev a napříč patrem probíhá 6-10 patrových stupňů (rugae palatinae), které zabraňují vypadávání potravy.
Jazyk psa je dlouhý, s hlubokým středovým žlábkem, který však nedosahuje až k hrotu jazyka. Na spodní straně se od hrotu jazyka až k uzdičce táhne hmatný útvar zvaný lyssa, který je tvořen tukovou a vazivovou tkání s ostrůvky chrupavky. Na kořeni jazyka je na každé straně jedna lístkovitá a 2-3 hrazené papily, které nesou chuťové pohárky.
Chrup psa je heterodontní, rozlišený na čtyři různé typy zubů: řezáky, špičáky, třenové zuby (premoláry) a stoličky (moláry). Všechny zuby jsou brachyodontní, tzn. s ukončeným obdobím růstu, třenové zuby a moláry jsou sekodontní, tedy vybíhající ve výrazné hrotité výběžky. Čtvrtý třenový zub (P4) v horní čelisti a první stolička (M1) v čelisti spodní jsou největšími zuby a vytvářejí společně tzv. Mléčný chrup psa se skládá z 28 zubů: šesti řezáků v horní čelisti, šesti řezáků v dolní čelisti, špičáků a v každé čelisti z 6 premolárů, p2, p3 a p4. Mléčné zuby jsou menší a mají řidší sklovinu šedivě bílé barvy, která se liší od barvy skloviny trvalých zubů. Štěňata se rodí zcela bez zubů: mléčné řezáky se prořezávají mezi 4.-6. týdnem věku, špičáky mezi 3.-5. týdnem, třenové zuby mezi 5.-6. týdnem věku. Mezi třetím a čtvrtým měsícem věku se mléčné zuby postupně otírají a rozestupují se. Trvalé zuby jsou založené pod mléčnými a svým růstem mléčné zuby postupně vytlačují. Výměna zubů začíná na konci čtvrtého až v polovině pátého měsíce věku, přičemž u velkých plemen psů začíná a je ukončena dříve, než u plemen středních a malých. Nejprve dochází k výměně řezáků, kolem pátého měsíce vyrůstá trvalý třenový zub P1 a trvalá stolička M1, u půlročního štěněte začíná růst trvalých špičáků, premolárů a molárů. Trvalé špičáky mohou narůstat před mléčnými špičáky, přičemž ty ještě nevypadávají, a štěně má dočasně v mordě špičáků více, než čtyři. Přetrvává-li tento stav nad sedmý měsíc stáří, nebo je v této době v mordě psa ještě nějaký jiný mléčný zub, jedná se již o retenci mléčného chrupu. Je to stav častý u trpasličích plemen psů, zvláště u jorkšírkého teriéra, čivavy, jezevčíků nebo trpasličích pudlů.
Řezáky psa jsou malé a v každé polovině čelisti jsou tři: I1 jsou též nazývány klíšťky, I2 střeďáky a I3 krajáky. Řezáky pes používá při péči o srst, k vykusování parazitů a k odhryzávání zbytků masa z kostí. Pravidelné oblouky řezáků také tvoří podporu linie mezi špičáky. Horní krajáky se dále společně se špičáky dále podílejí na stavbě tzv. Špičáky psa jsou dlouhé, jednokořenové a mohutné zuby, horní špičáky zapadají do prohlubně v dolním pysku, dolní špičáky mezi horní krajáky a horní špičák. Kořeny špičáku mohou být až dvakrát delší než korunka. Jejich funkce je jak mechanická - horní špičáky pomáhají udržet horní pysk vně tlamy a dolní drží jazyk uvnitř tlamy - hlavně jsou ale uzpůsobeny k uchopení kořisti či nepřítele a k utrhávání tkáně. První premolár v horní čelisti je malý zub, který svou přítomností pravděpodobně dále zpevňuje fixaci špičáků v čelisti. Trhákový komplex složený z největších premolárů a molárů slouží ke krájení kusů masa a drcení kostí. Poslední stolička M3 je malá a nemá větší význam. Zuby psa jsou v čelisti uchyceny kořeny, kterých je v závislosti na zubu různý počet. Nejvíce kořenů, tři, mají čtvrtý premolár a stoličky v horní čelisti. Tyto zuby vězí v čelisti opravdu pevně a k jejich vypadnutí dochází zřídkakdy, jen při pokročilém onemocnění dásní. Chrup psa se 42 trvalými zuby je chrup kompletní a dotyčný pes může být označen jako plnochrupý. Chybí-li některý trvalý zub, nazývá se tento stav jako oligodoncie, chudozubost. Plemenné standardy většiny plemen vyžadují kompletní chrup, přičemž chybějící P1 nebo M3 nebývá považováno za vadu vylučující. Chybějící zuby se tolerují u plemen s krátkými, deformovanými čelistmi a jsou běžné u naháčů, protože nepřítomnost třenových zubů a stoliček je geneticky svázaná s genem pro bezsrstost.
Řezáky v čelisti tvoří dva pravidelné oblouky, přičemž jejich vzájemné postavení se označuje jako skus. U většiny psích plemen je požadován skus nůžkový: horní řezáky jsou umístěné mírně před řadou řezáků spodních a při skousnutí se přední plochy dolních řezáků lehce dotýkají zadních ploch řezáků horních. Jsou-li oba dva oblouky řezáků ve stejné úrovni a kousací hrany řezáků dosedají na sebe, vzniká skus klešťový. Standardy plemen bývá tolerován, i když není ideální a vede k rychlému obrušování zubů. Je-li dolní čelist zkrácená a mezera mezi horními a dolními řezáky je větší než 2 mm, jedná se o podkus. Vždy je považován za chybu a patologii. Občas se vyskytne u psů s příliš jemnou stavbou hlavy. Předkus je stav, při kterém je oblouk dolních řezáků před řezáky horními. Je běžný a často i standardem požadovaný u krátkolebých plemen psů. Netvoří-li řezáky pravidelné oblouky, ale některý ze zubů vystupuje, hovoří se o nepravidelném skusu.
Stáří psa lze podle zubů určit poměrně přesně ve štěněčím věku a v době přezubování (viz výše období výměny jednotlivých mléčných zubů). U staršího psa je možno věk určit orientačně podle stupně opotřebení trvalých zubů. Korunka řezáků psa tvoří v horní čelisti tři lalůčky, ve spodní čelisti dva. Věkem se zuby opotřebovávají a lalůčky se otírají v následujícím pořadí: ve stáří půl až jeden a půl roku dochází k otírání lalůčků prvních řezáků (klíštěk) dolní čelisti, následně se do dvou a půl let otírají dolní střeďáky, v období od dvou a půl let do tří a půl let se opotřebovávají lalůčky klíštěk horní čelisti, od tří a půl let do čtyř a půl let pokračuje otírání lalůčků horních střeďáků. Do pěti a půl let pokračuje otírání lalůčků krajáků dolní čelisti, kolem pěti let začíná být patrné i opotřebování špičáků. V šesti letech jsou již všechny lalůčky řezáků otřeny a začíná zkracování vlastních těl řezáků, takže vznikají třecí plochy ukazující průřez řezákem. Otírání těl pokračuje ve stejném pořadí jako otírání lalůčků, nejprve se otřou spodní první řezáky, pak spodní druhé řezáky kolem osmého až devátého roku, pak horní první řezáky a nakonec horní druhé řezáky. Stupeň opotřebovávání záleží kromě věku také na potravě psa, jeho pracovním zatížení, životním prostředí a genetickém založení, takže je určení věku vždy jen orientační.
Do mordy ústí také slinné žlázy. Pes má stejně jako člověk tři velké slinné žlázy: příušní žlázu (gl. parotis), podjazykovou žlázu (gl. sublingualis polystomatica et monostomatica) a podčelistní žlázu (gl. submandibularis), ale také malé slinné žlázy v podslizničním vazivu, přičemž tvářové malé slinné žlázy jsou nahloučené do žlázy jařmové (gl. zygomatica). Na dutinu ústní navazuje hltan a trávicí soustava dále pokračuje jícnem. Žaludek psa je jednokomorový a jednoduchý. Má podobu vakovitě rozšířené trubice ve tvaru písmene U, která leží napříč v brániční klenbě. Jeho tvar a velikost se mění v souvislosti s jeho naplněním a polohou těla. Začíná širokým česlem (kardií), které umožňuje snadné zvracení. Je velmi roztažitelný a v poměru k tělu velký, průměrně má obsah 0,5-2,5 l, u velkého psa i 6 l. Prázdný žaludek naléhá na játra a jeho velké zakřivení začíná vlevo u 12. žebra a pokračuje do úrovně přechodu 10. žebra v chrupavku. Naplněný žaludek naproti tomu posouvá játra doprava, vyklenuje brániční klenbu o jedno mezižebří dopředu, vzadu dosahuje až ke 4. bedernímu obratli, kde odtlačuje levou ledvinu, a dole naléhá na břišní stěnu.
Tenké střevo psa je poměrně krátké, jeho délka představuje jen asi trojnásobek až čtyřnásobek délky těla. Dvanáctník psa je dlouhý asi 25 cm, přechází od pyloru vpravo pod viscerální plochu jater jako pars cranialis, tam se otáčí, pokračuje směrem k pánvi jako pars descendens, přičemž na svém průběhu je doprovázen lalokem slinivky břišní, otáčí se kolem pravé ledviny, na úrovni 5. nebo 6. bederního obratle obchází slepé střevo a pokračuje po levé straně směrem k hlavě jako pars ascendens. U levé ledviny přechází v lačník, další část tenkého střeva. Do dvanáctníku ústí žlázy produkující trávicí enzymy, z nichž největší je bezesporu slinivka břišní. Ta má u psa podkovovitý tvar, tělo leží v blízkosti vrátníku, menší levý lalok se vkládá mezi tlusté střevo a játra, větší pravý lalok přiléhá k sestupné části dvanáctníku. Pankreas psa má dva vývody, přičemž menší, ductus pancreaticus, může i chybět. Není-li tomu tak, ústí do střeva společně se žlučovodem, 3-6 cm za vrátníkem na otvorempapila duodeni major. Druhý, přídatný vývod ductus pancreaticus accessorius ústí samostatně na papila duodeni minor 3-8 cm za pylorem. Slinivka má, stejně jako u člověka, i endokrinní složku: nejdůležitější produkovaný hormon je inzulin. Játra psa se člení na 6 laloků, které se vkládají příčně do pravé a částečně i do levé brániční klenby. Střední část tenkého střeva, lačník (jejunum), tvoří 6-8 kliček na dlouhém pohyblivém závěsu, které vyplňují dolní polovinu břišní dutiny. Poslední úsek, kyčelník (ileum), je krátký a plynule přechází v tlusté střevo, se kterým má shodný průměr. Nejdelší část tlustého střeva, tračník (colon), je u středně velkého psa dlouhý asi 65 cm a stejně jako u člověka se dělí na vzestupný (colon ascendens), příčný (colon transversum) a sestupný (colon descendens). Je uložen při stropu břišní dutiny.
Tráviaca sústava zabezpečuje výmenu pevných a tekutých látok. Začína sa ústnou dutinou, pokračuje hltanom, tráviacou trubicou zloženou z pažeráka, žalúdka, tenkého a hrubého čreva a končí ritným otvorom.
Dýchacia sústava
Dýchací soustava psa je tvořena dýchacími cestami a plícemi. Horní cesty dýchací začínají zvenku čenichem s nozdrami. Nosní houba je tmavě pigmentovaná, houbovitá a zvlhčována nosními sekrety. Nozdry psa na boku pokračuje hlubokým žlábkem (sulcus alaris), který vede nahoru a do strany. Dutina nosní psa je rozdělena nosní přepážkou na dvě části na každá polovina je dále rozdělena na horní, střední a dolní průchod třemi páry nosních skořep a s nimi spojenými slizničními řasami. Velká část nosní dutiny je vystlána respirační sliznicí s víceřadým řasinkovým epitelem, který zachycuje nečistoty z vdechovaného vzduchu a zvlhčuje ho. Četné žilní pleteně v podslizničí vzduch také ohřívají. Horní nosní průchod ústí do oddílu vystlaného čichovou sliznicí. Plocha čichové sliznice psa se průměrně pohybuje od 60 do 170 cm2, naproti tomu u člověka je to pouhých 5 cm2. Do nosní dutiny ústí velká postranní nosní žláza (gl. lateralis nasi), jejíž řídký sekret vytéká nozdrami ven a neustále zvlhčuje nosní houbu psa, a slzovod. Pes má vedlejší nosní dutiny, a to jednu větší v čelní kosti a malou výchlipku v horní čelisti (recessus maxillaris).
V hltanu se kříží dýchací cesty s trávicí soustavou. Vchod do hrtanu je při polykání uzavřen hrtanovou příklopkou. V hrtanu psa se nacházejí hlasivky, které umožňují štěkání, kňučení a vytí. Hrtan je posledním úsekem horních cest dýchacích, dále již pokračují dolní cesty dýchací: průdušnice psa je pevná trubice zpevněná 42-46 chrupavčitými prstenci, na průřezu je kulatá a vystýlá ji sliznice s víceřadým řasinkovým epitelem. Vstupuje do hrudníku psa a nad srdeční bází se rozvětvuje na dvě průdušky, které vstupují do plic. Pravá plíce je výrazně větší než levá a je hluboce rozdělena na čtyři laloky, které jsou zavěšené na plicní stopce tvořené průduškou a cévami. Levá plíce je podobně rozdělena na laloky tři. Dělením průdušek vzniká tzv. plicní strom, přičemž posledním dělením vznikají průdušinky, které přivádějí vzduch do plicních sklípků. Při dýchání je nejdůležitějším svalem bránice, která s...
K dýchacej sústave patria orgány, ktoré zabezpečujú výmenu plynov medzi telom a vonkajším prostredím. Reguluje tiež teplotu. Začína sa nosnou dutinou, pokračuje nosohltanovým priechodom cez hrtan do priedušnice a priedušiek a odtiaľ do dychových kanálikov a komôrok, ktoré tvoria pľúca.
Močová sústava
Močová sústava slúži na vylúčenie odpadu, ktorý vzniká pri látkovej výmene v organizme psa. Jej základným orgánom sú obličky - párový orgán tvaru fazule. Obličky filtrujú krv a nežiaduce látky a vo forme moču ich odstraňujú z tela. Moč z obličiek odchádza dvomi močovodmi do močového mechúra, kde sa hromadí a postupne odchádza močovou rúrou z tela von.
Pohlavné ústrojenstvo
Pohlavné ústrojenstvo sa skladá z pohlavných orgánov, ktorých činnosť vedie k zachovaniu druhu. Umožňuje plodenie potomstva. Delí sa na samčie a samičie. Jeho hlavnými funkciami je tvorba pohlavných buniek a hormónov, oplodnenie a vývin nového jedinca v tele suky.
Samčie pohlavné orgány
Samčie pohlavné orgány sa delia na vnútorné a vonkajšie. Vnútorné orgány sú semenníky, semenovod, pohlavné žľazy a vonkajšie orgány tvoria penis, predkožka a miešok. Semenníky majú u väčšiny cicavcov vajíčkovitý tvar, u psov sú však guľovité. Obsahujú semenoplodné kanáliky, v ktorých dochádza priebežne k tvorbe samčích pohlavných buniek - spermií. Psy sa rodia so semenníkmi nachádzajúcimi sa v brušnej dutine. Vo veku 4. - 5. týždňov začínajú semenníky zostupovať do miešku a vo veku 8. - 9. týždňóv by mali byť úplne zostúpené. Jedinec, ktorému z brušnej dutiny do miešku zostúpi len jeden semenník sa nazýva kryptorchid. Niektorým jedincom sa jeden semenník nevyvinie vôbec (t. j. nenachádza sa vôbec v tele psa) - takéto jedince potom nazývame monorchidmi (ide o veľmi vzácnu vadu). Keďže ide o vysoko dedičné poruchy, vedú v plemenitbe k vylúčeniu jedinca z chovu. K semenníku prilieha neveľký kyjakovitý útvar - nadsemenník. V ňom spermie dozrievajú a získavajú schopnosť pohybu. Cez semenovod sa spermie dostávajú do dutiny brušnej, odkiaľ ústi do močovej rúry. Súčasťou samčích pohlavných orgánov sú prídavné pohlavné žľazy, ktorých sekréty poskytujú spermiám vhodné prostredie. Penis sa skladá z koreňa, tela a žaluďa. U psa má valcovitý tvar a u veľkých plemien dosahuje až 25 cm dĺžky. Od ostatných zvierat sa pes líši kosťou uloženou v penise. Jej úlohou je ochrana močovej rúry v priebehu pohlavného aktu. Penis je uložený v predkožke, čo je ochranné puzdro penisu. Miešok psa je ochranný obal pre semenníky a semenovody. Nachádza sa medzi nohami psa, jeho koža je tmavo pigmentovaná, mierne porastená chlpmi. Ejakulát psa sa skladá z troch frakcií. Prvá je číra a vodnatá. Jej úlohou je pripraviť pre spermie vhodné prostredie. Druhá frakcia je mliečne zakalená a obsahuje spermie. Tretia frakcia je veľmi hustá a nazýva sa aj zátkovacia. Objem ejakulátu sa u jednotlivých plemien líši a to bez súvislosti s veľkosťou psa. Množstvo ejakulátu nemá priamu spojitosť s jeho kvalitou.
Samičie pohlavné orgány
Samičie pohlavné orgány delíme na vnútorné a vonkajšie. Vaječníky sú párové pohlavné žľazy. Vyvíjajú sa v nich a dozrievajú samičie pohlavné bunky - vajíčka. Tie sú uložené vo vrchnej časti vaječníka a obklopuje ich vrstva folikulárnych buniek. Počas vývoja vajíčko rastie, bunky, ktoré ho obklopujú sa množia a vytvárajú vaječné vačky - folikuly. V období ruje dozretý folikul praskne a vajíčko prechádza do rozšírenej časti (ampuly) vajcovodu. Obdobie, počas ktorého sa vajíčka uvoľňujú a opúšťajú vaječník sa nazýva ovulácia. Z vaječníkov odchádzajú vajíčka cez vajcovody do maternice. Vajcovody sú dve trubice z hladkej svaloviny, vystlané sliznicou lievikovitého tvaru. Vajcovody nie sú len miestom, kadiaľ sa dostávajú vajíčka do maternice, ale aj miestom, kde dochádza k ich kontaktu so spermiami a kde dochádza k prípadnému oplodneniu vajíčka. Maternica suky vytvára vhodné prostredie pre vývoj zárodku a neskôr plodu. Má dva pomerne dlhé valcovité okraje a krátke telo. V okrajoch a tele maternice sa nachádza maternicová dutina, ktorá je oddelená od vagíny a vonkajších pohlavných orgánov krčkom maternice. Naň naväzuje vagína, ktorá prechádza do vaginálnej predsiene. Miesto prechodu je mierne zúžené a vyúsťuje doň močová trubica a nachádza sa tu tiež tzv. hymenálny prstenec, ktorý tvorí podklad pre sliznicovitú riasu - panenskú blanu. Vulva tvorí záverečnú časť vonkajších pohlavných orgánov suky.
Zmyslové ústrojenstvo
Zmyslové ústrojenstvo slúži na komunikáciu organizmu s vonkajším prostredím a tiež analyzujú zmeny vo vnútri organizmu. Zmyslové orgány sú vybavené takzvanými receptormi, ktoré prinášajú mozgu dôležité informácie. Každý receptor je určený na vyhradený druh podnetov. Medzi zmyslové orgány patrí zrak, sluch, čuch, chuť a hmat. V minulosti sa predpokladalo, že pes vidí čiernobielo. Výskumy v posledných rokoch ukázali, že pes rozoznáva výrazné farby a pravdepodobne vidí pastelovo. Pes zaregistruje pohybujúcu sa osobu zo vzdialenosti cca 500 m, svojho psovoda spozná asi zo 100 m. Kým človek začuje šelest zo vzdialenosti 3-4 m, pes ten istý zvuk začuje už zo vzdialenosti cca 25 m. Psy dokážu vnímať aj ultrazvuk do 35 000 až 60 000 Hz, človek do 20 000 Hz. Pes dokáže zistiť prítomnosť niektorých látok aj v miliónkrát nižšej koncentrácii než človek. Čuchové pole človeka má 5 cm², nemeckého ovčiaka 160 cm². Pes čuchom vyhľadáva potravu, orientuje sa v teréne, identifikuje veci, osoby, zvieratá. Má veľmi dobrú čuchovú pamäť, ktorá sa využíva pri stopovaní ľudí a zvierat.
Ahoj, som bíglica menom Molly. :) Pretože nám psíkom občas naši pánikovia nerozumejú, rozhodla som sa pre vás ľudí písať blog, kde vám pomôžem s výberom rôznych doplnkov pre psov, ktoré nám pomáhajú zlepšiť náš životný štýl. Budem rada, keď ma budete sledovať aj na mojom osobnom Instagrame tu. Dajte Follow a srdiečka.