Jiří Zelenka se narodil v roce 1963 v Milevsku. S rodinou žil nějakou dobu v Oseku, poblíž Milevska. Do první třídy nastoupil v Milevsku roku 1970. Chodil do 1.ZŠ T.G.Masaryka. Od malička byl veden k hudbě, s otcem chodil hrát na svatby. Proto nastoupil do Základní hudební školy v Milevsku, na hru na akordeon. Byl také součástí Milevského pěveckého sboru (pod vedením Anděly Maršálkové). Roku 1978 nastoupil na milevské gymnázium, kde společně s kamarády založil svojí první kapelu s názvem Vega a tam si odbyl své bubenické začátky. Potom přešel k místní kapele Fantom, kde působil 6 let. Hru na bicí studoval u Miloše Veselého.
V roce 1986 ho kontaktoval kytarista Pavel Skála a nabídl mu záskok v tehdy populární kapele Marsyas. V letech 1986-1988 byl Jiří Zelenka členem Posádkové hudby Praha. Na vojně začal zkoušet s kapelou Žlutý pes. Po ukončení služby tam nastoupil jako stálý člen. V kapele byl dvacet let.
Kapely se o jeho talentu a profesionalitě začaly dozvídat a Jiří Zelenka se stal žádaným bubeníkem. Působil v kapelách jako Bigheads, BSP, Etc..., Krausberry, Flamengo, Blues Session a dalších. Účinkoval také v televizním pořadu Na kloboučku.
Hudební kariéra a vlivy
Jiří Zelenka je dlouholetým členem kapely Etc... zpěváka Vladimíra Mišíka, se kterou nahrál alba Nůž na hrdle (1999), Umlkly stroje (2004) a Ztracený podzim (2010). S členy Etc… rovněž doprovázel Vladimíra Mertu na albu Ponorná řeka (2011). Je dvorním bubeníkem kapely Bratři Ebenové. Spolupracuje s mnoha známými hudebníky, jako třeba Luboš Andršt, Kamil Střihavka, Michal Pavlíček, Vladimír Guma Kulhánek a kapely Žlutý pes, Flamengo, Big Heads, Blue Effect a místo dostal např. v kapele Olympic.
Jiří Zelenka se narodil 10.2.1963 v Milevsku. Je firemním hráčem firmy Mapex. S bicími začínal na základní škole, kdy jako člen Milevského pěveckého sboru dostal za úkol zahrát krátký part na malý bubínek. Později začal hru na bicí studovat u profesora Miloše Veselého. Ještě na Milevském gymnáziu se stal členem kapely Vega, kde si odbyl své bubenické začátky. Poté přešel k místní zábavové kapele Fantom, kde působil 6 let. V roce 1986 jej kontaktuje kytarista Pavel Skála a oslovuje ho s nabídkou záskoku u tehdy populární kapely Marsyas. Tím byla nastartována jeho profesionální hudební kariéra. V letech 1986-1988 je Jiří Zelenka v rámci základní vojenské služby členem Posádkové hudby Praha. Ještě na vojně začíná zkoušet s kapelou Žlutý pes, kam po ukončení vojenské služby nastupuje coby stálý člen. Se Žlutým psem nahrává legendární hit „Sametová“ a v kapele stráví celých dvacet let. Kytarista Michal Pavlíček jej přizval nejprve do kapely Bigheads a posléze i do BSP (Baláž, Střihavka, Pavlíček). Následně přijímá nabídku stát se členem Etc… Vladimíra Mišíka, kde stejně jako ve skupině Bratří Ebenů působí dodnes. Několik let byl členem bluesrockové kapely Krausberry. Účastní se turné obnovené kapely Flamengo, které se koná u příležitosti 40. výročí vydání alba „Kuře v hodinkách“. Stává se také členem kapely Blues Session. Po odchodu z Krausberry přijímá nabídku zpěváka a varhaníka Jana Holečka a stává se členem nově vznikající formace Afterglow.
Žlutý pes a jeho historie
Nápad založit bigbítovou kapelu dostal Ondřej Hejma v roce 1978, když se jako novinář a překladatel z angličtiny "poflakoval po USA". V jednom domě na Murietta Ave. v losangeleské čtvrti Van Nyus tehdy jeho kamarádi smotali jointa a vyhulili ho při poslechu nových stounů. A zkouřenému Ondřejovi to najednou sepnulo. Ondřej Hejma předtím působil jako „mejdanový“ hráč na foukací harmoniku a poprvé se objevil „na scéně“ někdy kolem roku 1971 v hanspaulské bluesové legendě Žízeň, v níž se potkal s mladým písničkářem Ivanem Hlasem. Pak někdy v roce 1974 přestoupil do soulového kvartetu bratří Tesaříkových Yo Yo Band, ale jelikož všichni byli vlastně jednou hanspaulskou bandou, byl ve stálém kontaktu s Hlasem, takže spolu občas vystupovali jako folkové duo. Už ve striktně bluesové Žízni začaly vznikat první autorské písničky a v psaní se pokračovalo i během této „akustické“ spolupráce. Dokonce došlo k natočení několika kousků v rozhlase. V srpnu 1978 po návratu z USA se tedy v centru hanspaulského hudebního dění, v Houtyši, sešel právě s Hlasem a společně začali shánět další spoluhráče. Jako prvního oslovili baskytaristu Tondu Smrčku tehdy končícího v art rockovém Abraxasu, jelikož o něm bylo známo, že blues miluje a hlavně zná v Praze skoro každého, kdo ho hraje. Což jsou slušné dispozice k tomu dát dohromady solidní band. Jako první Smrčka přivedl do vznikajícího souboru onu „ruzyňskou kytarovou sekci“ - Jana Martínka (ex-Slamník) a mladého teenagera Petra „Rošky“ Roškaňuka (ex-Jazz Prask Rock). V této ranné sestavě se také objevil bubeník Venca Lázníček, u nějž kapela také začala zkoušet. Určitou dobu měl band jen takový jamově-seznamovací charakter, takže si občas přišli zahrát třeba saxofonista Eda Kuhn (mj. také ex-Žízeň), pianista a zpěvák Jiří „Šlupka“ Svěrák (ex-Elevace), klávesista Dan Fikejz (Combo FH) nebo kytarista Hugo Kohl (zároveň Hugo Band).
Během roku 1979 (v lednu ´79 úplně první koncert - U Zábranských) se kapela zkonsolidovala na šestici Hlas, Hejma, Smrčka, Martínek, Roškaňuk, Lázníček a došlo také k psaní autorských písniček, z nichž jedna dala souboru i název - Žlutý pes. Zde je ovšem nutné podotknout, že některé „psí“ písničky vznikly ještě v době působení akustického dua Hejma & Hlas. Ivan Hlas hovoří o inspiraci k názvu kapely v seriálu Bigbít: „Ty písničky jsme psali tak, že jsme koupili pivo, každej zalez do jinýho pokoje a koukal z vokna, protože každá písnička, ta americká, začíná ´podívám se z vokna´. Ondřej tenkrát přines nějakou muziku, ale furt nás nic nenapadalo. Hudebně se jednalo o vyloženě americkou muziku, však si také kapela dala už na 8. PJD, kam byla Jazzovou sekcí pozvána, do podnázvu vše vysvětlující sousloví „Blues and Boogie Incorporation“. Nicméně o rok později, vzápětí po legendárním letním soustředění u Jardy Havlíka v Jindřichově Hradci, přišla celkem citelná ztráta - během podzimu 1980 byl Tonda Smrčka nucen odejít na vojnu, takže se okamžitě hledala náhrada. A tak do Žlutého psa zamířil bývalý „expanzák“ a tehdy zároveň baskytarista Kratochvílové bandu Heval Jiří „Plech“ Novotný. A protože o pár měsíců nato skončil i Lázníček, objevil se na místě bubeníka další excelentní instrumentalista - Jiří „Chomáč“ Hrubeš. Zatím nikoliv ještě jako člen novovlnného Pražského výběru (ten se teprve klubal na svět), ale jako bývalý příslušník Expanze a „Gek“ všech „Čukových“, tedy Pavlíčkových aktivit ať už s Janou Koubkovou nebo s Mahagonem. A aby nebyl všem změnám konec - i Ivan Hlas se začal cítit jaksi upozaděný a přemýšlel o tom, že si založí svůj vlastní soubor. Žlutý pes totiž až příliš jednoznačně mířil do prérie elektrického blues a jižanského rocku a jemu byly bližší spíše jednoduché písničky, oblečené v nepříliš tvrdém kabátě. A tak se na Silvestra roku 1980 domluvil s Janem Kalouskem a bratry Dvořáky, že vytvoří jemně rockový band Navi Papaya. Jeho důvody potvrzuje v seriálu Bigbít kytarista Jan Martínek: „Tam byly dva přístupy. Skupina si v této obměněné sestavě zahrála na různých akcích, včetně slavného festivalu v Moravských píscích v létě 1981, kde se opět objevil, ovšem jen jako záskok za „Plecha“, z vojny se vrátivší Tonda Smrčka. Byl pak trošku zhrzený, že s ním kapela dál už nepočítala a toto jediné vystoupení brala jenom jako jakousi „historickou anomálii“. Po další vyloženě jednorázové záležitosti, jíž bylo vytvoření studiové kapely pro hudební podklad singlu Yo Yo Bandu, se Smrčka ještě toho roku spojil s kytaristou Michalem Němečkem a založili spolu další southern rock partu Pumpa. Ale zpět k psovitým šelmám. V jedenaosmdesátém se přihodila pro amatérskou kapelu celkem neuvěřitelná věc - Žlutý pes natočil v karlínském studiu A dvě písničky „Zůstaň klidná“ a „Televize“. Lze to ale celkem lehce vysvětlit. Kapela tehdy zkoušela v domečku na Zvoničce u „Plechova“ dědečka, který se později stal (tedy ten domeček) centrální zkušebnou mnoha známých kapel - např. Hevalu nebo Jasné Páky. Potřeba rozšířit kytarovou sekci vedla Hejmu k angažování dalšího hráče a tak se někdy na konci roku 1981 v „psovi“ octl význačný bránický player Franta Kotva (ex-Markýz John, ex-Variace), jehož koncertní premiérou bylo vystoupení na festivalu v Lipnici nad Sázavou (1982). A aby všem změnám v sestavě nebyl konec, Hejma jako druhého bubeníka k Hrubešovi nasadil dejvického Jiřího Horálka (zároveň Pumpa). Už někdy v hloubi roku 1981 také začaly opruzy s názvy. Známý pražský estébácký gaulajtr přes kulturu František Trojan nebyl spokojen s výrazem Žlutý pes - zřejmě si kapelu spojoval s nenáviděnou Jazzovou sekcí, na jejíž akcích formace hodně vystupovala. Hejma to komentuje v seriálu Bigbít: „Tak jsme si řekli - dobře, změníme název. Tehdá jsme poslouchali ty texaský partičky jako Molly Hatchett - čili ta sekyrka v názvu, fajn, Indiány máme rádi, uděláme Tomahawk, to bude vono. Jenomže smůla: tehdy v Západním Německu rozmístili rakety středního doletu Tomahawk, takže i když to z naší strany bylo míněný úplně jinak, mělo to velice krátký trvání - tak rok.“ A tak bylo na Trojanově podřízeném Vladimíru „Vovo“ Langerovi aby Hejmu přesvědčil o názvu jiném. Pod tímto nablblým názvem kapela absolvovala spoustu různých koncertů. Tehdy začal být Žlutý pes populární po celé Praze; když uspořádal několik akcí v pražské Lucerně (většinou s Classic Rock´n´roll Bandem nebo s dalšími), byly všechny totálně vyprodané a kousky jako výše uvedený ploužák „Zůstaň klidná“, crazy vypalovačka „Pro maličkou parádu“, prvnička „Žlutý pes“, jižanské palby „Hlava mapa“ a „Praha je zlatá loď“ nebo bluesovky „Miláčku vrať se“ a „Automobile Blues“ se staly mezi máničkami všeobecně uznávanými hity. Formace v obsazení Ondřej Hejma (voc, harm), Jan Martínek (lg), Petr „Rošky“ Roškaňuk (lg), Jiří „Plech“ Novotný (bg), Franta Kotva (g) a Jiří „Chomáč“ Hrubeš (ds) - alt. Jiří Horálek (ds) prostě vplula do nadoblačných výšin, ovšem velice rychle z nich pak spadla. V březnu 1983 se objevil v bolševickém týdeníku „Tribuna“ známý paličský článek o pražských amatérských kapelách „Nová vlna se starým obsahem“. Žlutý pes, ačkoliv neměl s novou vlnou vůbec nic společného, se tam (kvůli svému názvu - O HZSOH stejně všichni mluvili jako o Žlutém psu) octl ve společnosti Pražského výběru, Jasné Páky, Letadla a Bronzu (sic!) a to byl pro tehdejší kulturní potentáty dobrý důvod na vzetí do klatby. Další průser přišel v roce 1984, kdy bubeník Jiří „Chomáč“ Hrubeš, naštvaný z totálního zákazu Pražského výběru (Pes sice s potížemi ale přesto občas koncertoval) emigroval do Londýna za svými přáteli ze skupiny Heval Janou Kratochvílovou a Pavlem Trnavským. Hejma se začal věnovat svému původnímu povolání novináře a překladatele (angličtina a čínština), přičemž jeho hlas mohli slyšet hlavně nadšenci vlastnící první videa - daboval totiž valnou většinu z amerických filmů, u nás tehdy silně nedostatkového zboží. Kotva s Jiřím „Plechem“ Novotným přešli do Imrichova Tanga, Jirka Horálek, jak již bylo řečeno, delší čas bubnoval paralelně s jižanskou Pumpou, poté nastoupil k Ivanu Hlasovi do jeho nové formace Nahlas. A ruzyňská kytarová sekce? Ledy se tak říkajíc hnuly v roce 1986. Z Kremlu k nám kromě obvyklého mrazu začalo pomalu ale jistě přicházet mírné oteplení v podobě Gorbačovovy perestrojky. Tehdy státní nakladatelství Artia, které vyváželo tuzemskou vážnou i populární hudbu do zahraničí, nabídlo neexistujícímu Žlutému psu natočení desky, která měla být ovšem nazpívána anglicky. To, že ji nabídlo právě dejvickému „jižanovi“, bylo celkem pochopitelné - Hejma jakožto jeden z mála českých rockerů vládl základním bigbítovým jazykem velmi dobře a kulturní bossové na nejvyšších místech byli nuceni připustit, že jeho kapela i přes pro ně naprosto nevyhovující název, to umí vcelku dobře rozbalit, takže možnost případné ostudy zde byla eliminována na minimum. Přesto existoval požadavek aby LP vyšlo pod jeho jménem. A tak Hejma pozval na nahrávání nejen svoje bývalé spoluhráče ze Žlutého psa P. Roškaňuka, J. Martínka, F. Kotvu, A. Smrčku, ale i spoustu dalších, kvalitních hostů - na obalu platně čteme jména jako Petr Ackermann, David Koller (oba z Žentouru), Milan Balcar (tehdy Pumpa), Jiří Chlumecký (tehdy ZOO), Ondřej Konrád (tehdy Blues Band), Jiří Veselý (tehdy Stromboli), Miroslav Linhart a Vladimír Tesařík (oba tehdy Yo Yo Band), Jaromír Helešic, Jiří Gillík, Emil Viklický. Signál to byl více než jasný - stran elpíčka nebyl zaznamenán žádný průser a tak progresivnější z obou českých labelů Panton nabídl kapele natočení další desky, tentokrát nazpívané česky a určené pro domácí trh. Takže opět bylo potřeba nějak kapelu stabilizovat a srazit počet členů a hostů na klasickou bigbítovou sestavu s možnou vyhlídkou příležitostného koncertování. Po několikatýdenním zkoušení u Kulicha v Dobřichovicích se tedy ve studiu na začátku roku 1988 sešla nově zformovaná skupina Žlutý pes: Ondřej Hejma (voc, harm), Petr „Rošky“ Roškaňuk (lg, ex-Marsyas, ex-Framus 5), Jan Martínek (lg), Petr „Kulich“ Pokorný (lg, ex-Etc…, ex-Framus 5, ex-Marsyas), Jiří Veselý (bg), Klaudius Kryšpín (ds, zároveň Výběr a Stromboli) se spoustou hostů, s kterými se ovšem při koncertní prezentaci moc nepočítalo. Jenomže ihned po nahrání eponymního alba odešel J. Martínek, který se začal věnovat práci ve zpravodajství ČST. A tak na jeho místo nastoupil kytarista Zdeněk Juračka (naposledy ex-Tango - s nadsázkou se o něm říká, že kromě pár výjimek prý hrál skoro se všemi českými rockovými kapelami), který do kapely přivedl ještě druhého bubeníka Jiřího Zelenku. Bohužel deska vyšla v září ´88, kdy za hranice (tentokrát na předlouhé australské pláže) zdrhnul další „výběrový“ bubeník K. Kryšpín. Z již osvědčené koncertní souhry dvou bubeníků tedy sice sešlo, nicméně pro chystaná živá vystoupení byl k mání alespoň jeden hráč na bicí - J. Zelenka. V té době došlo též k propojení „psa“ s pohrobkem Výběru, Čokovou kapelou Nová růže - v ní začal na konci roku 1988 hrát P. Premiéru znovuobrozeného „Psa“ v dubnu 1989 viděla opět narvaná Lucerna. Během roku 1989 kapela odehrála jen několik „bombastických“ koncertů, ale ten skutečný návrat se odehrál až po roce 1989. V devadesátých letech se totiž Žlutý pes zařadil mezi nejpopulárnější české kapely a společně se stylově odlišnými spolky Lucie, Tři sestry, Yo Yo Band a Mňága a Žďorp platil za značku, které svoje desky v rocku prodá nejlépe. Mnozí fanoušci a hudební publicisté sice „psu“ oprávněně vyčítali silný příklon ke komerci, jenomže taková už byla doba.
V březnu 1983 se objevil v bolševickém týdeníku Tribuna známý paličský článek o pražských amatérských kapelách s titulkem Nová vlna se starým obsahem. Rudé právo nezůstalo v koordinované likvidaci ostrůvků non-konformity pozadu a 30. března 1983 vyšel článek nazvaný Prevít rock - a my?. Žlutý pes vydal celkem 14 řadových alb, které od sebe dělí více než čtvrt století. "Mnozí fanoušci a hudební publicisté sice „psu" vyčítali silný příklon ke komerci, jenomže taková už byla doba. Ona stylizace do „jižanství" v hudbě souboru byla slyšet stále méně, ale Žlutý pes (potažmo Hejma) se tak vlastně vracel ke kořenům toho, proč tehdy v osmasedmdesátém roce vznikl - k obyčejným rockovým písničkám." (Internetová encyklopedie rocku Bigbít).
Především Petr Roškaňuk. Objevil se v kapele na samém začátku ještě téměř jako teenager. Do formujícího se Žlutého psa přivedl rodáka z Havlíčkova Brodu t.č. bytem na Starém Městě pražském Jan Martinek. Zatímco Honza Martinek si po nahrání prvního alba odskočil na dlouhé roky do zpravodajství České televize a TV3, Petr Roškaňuk zůstal Žlutému psu věrný fakticky celou dobu. Petrův hudební záběr je pozoruhodný. Vedle Žlutého psa (jedno zlaté album a cena České Hudební Akademie "Anděl" jako skupina roku) vystupuje v letech 1988 - 1992 s Vildou Čokem, Otou Balage a Frantou Hönigem v kapele Nová růže, hrající na tehdejší dobu vyspělý crossover. Nová Růže se vrátila v roce 2015 jako funkční reunion. V roce 1996 natáčí s týmem hudebníků album Pavly Kapitánové Nevěřím, které produkuje Aleš Brichta, a od té doby asi patnáct let (1996 - 2011) vystupuje Petr jako stálý člen bandu Aleše Brichty a natáčí s ním jedno album za druhým, z toho pět zlatých a jedno platinové. Paralelně s tím zakládá v roce 1994 vlastní bluesrockový srdeční projekt R-force (jedno album), dnes transformovaný do skupiny Blackout. Ve svém nahrávacím studiu komponuje, produkuje a natáčí vlastní projekty i reklamní a filmovou muziku, jak se dozvídáme na Petrových osobních stránkách. A přesto mu zbývá čas při občasné návštěvě rodného města zajít do baru s brodskými kamarády, z nichž někteří jsou muzikanti, nebo zahostovat s místní kapelou (Traffic Jam, Kejvavý koně). Téměř broďákem ve službách Psa je současný bubeník Richard Böhm, který se kdysi na Vysočinu přiženil a dodnes sem jezdí. Také Richard má bohaté koncertní zkušenosti (Daniel Landa, Petr Kolář, Pavel Vítek).
Ondřej Hejma má blízko ke knížkám. Kromě toho, že řadu knih z angličtiny přeložil, tři sám napsal. Je spoluautorem knihy Autostopem do Nepálu, která vyšla v roce 1978 a kde společně s kamarádem Štefanem Rybárem popisuje autentické zážitky z cesty do Asie. Další dva tituly Fejsbuk a Americký blues vyšly nedávno. První jmenovanou knihu psanou stylem deníku sám Hejma označuje jako "šokující paměti stařičkého rockera". Díky ní už konečně víme, kdo byl ten rohatej, co tenkrát u školy rozhazoval svoje sítě. Zpět k bigbítu! Žlutý pes vystoupí v pátek 12. srpna 2016 od 21:00 hodin na letním parketu v Dobrohostově. Ještě před pár lety by úvaha o podobném koncertu patřila do oblasti science fiction, letos se stane realitou. Využil jsem kontaktů havlíčkobrodských muzikantů na Petra Roškaňuka a požádal ho o krátké interview. Petře, kolik let svého života jsi prožil v Havlíčkově Brodě?Narodil jsem se v Havlíčkově Brodě a rodiče tam krátce po mém narození bydleli u prarodičů, ale to si už nějak, nevím proč, nevybavuju, následně jsme se odstěhovali. Potom jsem se vrátil a v letech 1968 - 1970 chodil na ZDŠ na Rubešově náměstí. Poté jsem se naplavil do Prahy a už tam zůstal. Dodnes se do Havlíčkova Brodu vracím, mám v Brodě několik dobrých kamarádů. Dokonce jsem si tu zahostoval s Traffic Jamem a Kejvavými koňmi. Kolik ti bylo, když jsi od Honzy Martinka dostal lano do Žlutého psa? Jak se o tobě dozvěděl?Lano mi dal Honza Martinek s Ondřejem Hejmou v roce 1978, bylo mi dvacet. S Honzou jsme byli sousedé, takže jakmile jsem přes Honzu přičichnul k blues a rock´n ´rollu a popadnul kytaru, nebylo cesty zpět, je to nevyléčitelnej virus. Jaké máš kytarové vzory? Měnily se v průběhu času?Měnily. Blackmore, Kim Simmonds (Savoy Brown), Andy Powell, Ted Turner (Vishbone Ash), Clapton, Healey, Johnny Winter, Vaughan, krátce Gilbert, dnes K.W. Pamatuješ celou éru Žlutého psa. Kterého alba si sám ceníš nejvíc? Jakou skladbu hraješ nejraději na koncertech? Nejoblíbenější kytarové sólo?Pamatuju si všechno. Jen jedno období si pamatuju poněkud mlhavě, protože nám dělal sponzora dovozce mimořádně kvalitního amerického bourbonu Rebel Yell. V albech ani nemám zvláštního favorita. Myslím, že jsem byl prakticky u všech nahrávek. V polovině osmdesátých let, když to po emigraci Jirky Hrubeše Žlutý pes na nějakou dobu zabalil, jsi hrál ve dvou mých hodně oblíbených kapelách Framus Five a Marsyas. Sice krátký čas, ale natočil jsi s nimi docela důležitá alba Nic ve zlým, nic v dobrým a V přítmí. Jak vzpomínáš na Michala Prokopa a Zuzanu Michnovou a vůbec tohle psí mezidobí?Framus byl pro mne opravdu důležitý, protože jsem se konečně v té době proklestil bariérou přehrávek a podařilo se mi legalizovat tzv. svobodné povolání, jak se tomu tenkrát říkalo, být takzvaně na volné noze. Bolševik to nesnášel a nechtěl pustit muzikanty k lizu, tak jsem si musel sednout k teorii a technice, s čímž mi zásadně pomohl kytarista Václav Veselý - zhruba v té době člen Etc…, hrál tam s bráchou basistou Jiřím Veselým. Dodnes jsem Vencovi Veselému vděčný, že byl tak přísnej a donutil mně cvičit, předělat techniku hry, podívat se na teorii a když je to nutné, používat noty. U Framus jsme pak spolu asi dva roky i účinkovali. Obě alba, Nic ve zlým i V přítmí (Marsyas) považuju za velmi dobrá, i když u Marsyas jsem se jen mihnul. Jak zvládáš ukočírovat všechny svoje hudební aktivity? Máš aktuálně ještě nějaké další jednorázové koncertní projekty?Stíhám, ale těžko. Skládám a natáčím poměrně dost muziky pro zakázky (reklama a film). Vystupuju kromě Psa a Nové Růže ještě jako host s UBS - Underground Blues Session (Joe Karafiát/Carnation a Honza Martinek), a se svým volnočasovým bluesrock bandem Blackout. Baví tě víc práce ve studiu nebo živé koncerty? Jako laik bych řekl, že je to jasné - koncerty, ale co vím, spousta muzikantů to tak zdaleka nemá…Obojí mně baví, každý jinak. Bez koncertů je kapela mrtvá, koncerty jsou ten správnej adrenalin do žil toho bandu. Máme už několikátej rok i výbornej tým techniků, roadie a zvukaře, myslím že nejlepší co jsme dosud měli. Pes existuje už 38 let a zájem o kapelu stoupá, což je opravdu pozoruhodný, já to přičítám tomu, že hrajeme prostě dobře a že zřejmě ta pohoda z toho jeviště nějak vyzařuje ven. Vloni 1. května jste hráli v Plzni před legendární kapelou Lynyrd Skynyrd. Můžeš popsat svůj pocit z toho koncertu? Hrál jsi někdy před větším počtem lidí než tady?Ono toho bylo víc, co jsme si fakt užili - dvakrát jsme dělali support ZZ Top, jednou Kiss, Slade, Johnnymu Winterovi. Já jsem ještě s Růží hrál v Německu s Ten Years After a Luther Allison Band jako East/West rovnocennej koncert (ne jako support) pro Německou TV. Dělat support band Lynyrd Skynyrd v Plzni 2015 byl mimořádnej zážitek. Ponechali nám abnormálně velkej prostor, což u supportu nebejvá běžný, včetně setkání obou kapel a neupozaďujícího servisu techniky. Pokecal jsem s Rickey Medlockem a kdyby mi furt Ondřej neskákal do řeči, kecali bychom tam dodnes. Málokdo ví, že v Lynyrd máme my Češi pravděpodobně svého člověka - Mark Matejka bude podle mně normální Matějka, jako když vyšije, a jeho tvrzení o předcích z Lihuanie (Litvy) bude dle mého spíš správně Litvínov, překroucený mezigenerační legendou. Ona už je to asi několikátá generace, tak to asi trochu plete, a já mám tuhle teorii. Bohužel fotku s Winterem jsme nepořídili, protože jeho kolegové z kapely nás v šatně žádali, abychom nepoužívali kvůli jeho zraku blesk, a bylo tam přítmí. Končíte koncert vždy skladbou Free Bird? Jak často se dostaneš do Havlíčkova Brodu? Petře, děkuji moc za rozhovor! Žlutý pes asi ještě nehrál v obci, kde žije pouze 119 obyvatel, ale pevně věřím, že si magické prostředí letního parketu mezi korunami stromů rychle oblíbíte.Není zač.
Jedno se musí nechat. Když kvůli soudruhům cenzorům přejmenuje na začátku osmdesátých let kapelu Žlutý pes na Tomahawk, do roka a do dne USA rozmístí obávané střely s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk v západním Německu. Soudruzi si všimli a bylo po hraní. Následovalo další přejmenování na dostatečně pitomý název, který by konečně nikomu nevadil a hlavně aby se dalo pokračovat v koncertování, a to na Hudebně zábavnou skupinu Ondřeje Hejmy. Když o dvacet let později na albu Čínská otázka nazpívá Modrou v pekingském dialektu, "kýžený průlom na čínský trh se sice nakonec nekonal, ale kdoví co jednou bude až k nám vtrhnou žluté hordy".
Historie kapely na webu je psána lehkou rukou (čitelný rukopis Ondřeje Hejmy). Budete se střídavě usmívat ("I když nás mnozí varovali, že je na tak staré páky pozdě, případně, že "by to chtělo nějaké úmrtíčko" abychom mediálně zaujali, padli jsme si nakonec do náruče s Mr. Druhým a ještě užitečnějším zdrojem je Internetová encyklopedie rocku Bigbít. Seriózněji psaná a perfektně faktografická, jak už to u encyklopedií bývá.
V roce 1986 ho kontaktoval kytarista Pavel Skála a nabídl mu záskok v tehdy populární kapele Marsyas. V letech 1986-1988 byl Jiří Zelenka členem Posádkové hudby Praha. Na vojně začal zkoušet s kapelou Žlutý pes. Po ukončení služby tam nastoupil jako stálý člen. V kapele byl dvacet let.